božská částice
Pro společenství fyziků, vychovaných (deformovaných) křesťanskou ideologií, je úplně normální jev např. neposkvrněné početí panenky Marie i její ‚nanebevstoupení‘, či oživování 3dny mrtvých, nebo bůh ve třech osobách, jakož i Ježíšovo chození po hladině moře. Takže je pro ně také zcela normální existence “božské částice“, která se sice neskutečně rychle rozpadá, (jak jinak vysvětlit její nepostižitelnost), ale přitom ovšem neustále generuje t.zv. Higgsovo, (doufám, že) materiální pole. A tak jen ten trojjediný bůh snad ví jak to ty rychle rozpadající se částice dělají. Ale tohle pravověrného fyzika-křesťana vůbec nevyvádí z ‚božského‘ klidu; už je zvyklý na lecos, pánbů dal, pánbů vzal, jméno páně budiž pochváleno.
Takhle nějak lze „zdůvodnit“ myšlení křesťanských fyziků. Všechno je možné, neboť když pánbů dopustí, prý i motyka spusí. Hlavně, že jim to ‚štimuje‘ v jejich stále konformisticky upravovaných a nastavovaných rovnicích. Kauzalita sem, kauzalita tam. Všechno lze nakonec „vysvětlit“ kvantovaností a pravděpodobnostmi.
Co kdyby si přečetli něco od Sokrata o Kvartonovém modelu vesmíru? To má pevný řád a logiku! (
http://qarton.sweb.cz)