Státní správa je bohužel takových pohůnků a zvyklostí plná

1. Nomen - omen! Je to u pohůnka Pohůnka kouzlo nechtěného, anebo jméno skutečně spoluformuje charakter a přístup k životu?                              2. Realita VZ vyzvoněná Pohůnkem bohužel ilustruje systémový stav napříč docela podstatnou částí české státní správy, a asi veřejné správy obecně. Jednu instituci lze zrušit, když selhala tak fatálně a skutečně systémově (zpravodajská služba, která dělá monitoring, k němuž nemá mandát, za využití postupů,  které jsou v příkrém rozporu se základními požadavky na tu práci, a k tomu si ani nevšimne, že je přitom monitorována!), ale nelze zrušit celou státní správu. Není divu, že zahraniční spojenci se podle toho nepochybně zařídili v předávání informací a že do tohoto učebnicového Kocourkova ani EU nechce posílat peníze od daňových poplatníků zemí, které si svůj Kocourkov vyřešily dávno, anebo mu doma ani nedovolily zakořenit.  A tak EU trvá na vstupu zákona o státní službě v účinnost. To je v principu samozřejmě chvályhodné, už 10 let je pozdě. Problém je v tom, že většina funkcí ve státní správě je dnes obsazena buď takovými pohůnky a páleníky, anebo začínajícími poloamatéry s dobrou vůlí, ale zatím nulovou kvalifikací. Vysoká míra neodvolatelnosti, kterou schválená verze Zákona o službě státních zaměstnanců (ta verze, co platí, ale nikdy nenabyla účinnosti) obsahuje, anebo kterou bude muset obsahovat každá náhradní verze, aby uspokojila EU,  jim zařídí trafiky nadlouho.  Nezbývá než doufat, že orgány činné v trestním řízení se brzy emancipují k tomu, aby pohůnkovství podle uvedeného mustru trestaly. Významná část z nich ovšem také spadá pod zákon o státní službě. Takže to bude běh na dlouhou trať, běh, jehož základem je osobní integrita a osobní statečnost.                                                                                                                                                                 S uvedeným zákonem, jeho finální podobou a datem jeho účinnosti si ještě užijeme divadlo, neboť se jistě hraje o scénáře: Scénář A: Ty pozice skoro nevyhoditelných úředníků obsadí ještě Rusnokova vláda. Scénář B: Tyto pozice obsadí už nová vládní koalice (pravděpodobnější, ale může se hrát i o kompromis.) Scénář C:  Účinnost bude zase odložena, i když Evropská komise hrozí nepřevedením miliard (tj. jestli poslancům bude bližší košile v podobě vlastních lidí u rozpočtových penězovodů, než pár desítel miliard od EU navíc - vždyť český střadatel stejně českému státu zase rád půjčí nákupem dluhopisů!).  Scénář D: Evropská komise bude umlčena nějakým buzzubým zákonem, který umožní pokračování současného pravidla postupného ovládnutí všech vlivných pozic ve státní správě povolnými loutkami.  Např. ještě letos bude schválena (potvrzena) účinnost zákona od  1.1. 2015, ale v průběhu příštího roku bude odložena na 1.1. 2020.  Nejpravděpodobnější scénář. Uvidíme.