9. listopadu 2018 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Dilili v Paříži prezentuje dospělý problém. Zůstaneme-li jen u pohádek, nic se nezmění

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pozor na padoucha. Uprostřed secesní Paříže se skrývá nebezpečí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pozor na padoucha. Uprostřed secesní Paříže se skrývá nebezpečí. | foto: FILM EUROPE

PAŘÍŽ/PRAHA Animovaný film Dilili v Paříži, zasazený do éry Belle époque, překvapivým způsobem upozorňuje na násilí páchané na ženách.

Do jedinečného prostředí vyspělé Paříže na přelomu století vložil režisér Michel Ocelot silný apel proti společenskému bezpráví. „Jak se můžeme považovat za vyspělou civilizaci, když nedokážeme zabránit násilí na ženách,“ vyjádřil se pro Lidové noviny velký obdivovatel českého animovaného filmu a Hermíny Týrlové zvlášť.

Za posledních dvacet let filmy francouzského režiséra Michela Ocelota představily civilizace napříč světem. Ať už to byl západ Afriky (Kirikou a čarodějnice), Egypt (Princové a princezny), Japonsko a Čína (Draci a princezny) nebo středověká Evropa (Azur a Asmar). Nový snímek slavného animátora se zaměřuje na západní Evropu přelomu 19. a 20. století. Režisér chtěl představit uměleckou i technickou vyspělost západní civilizace, kterou ale záměrně konfrontuje s nebezpečím do krajnosti dovedených předsudků.

Nejen Marie Curieová a Picasso

„V každém z mých snímků chci ukázat nějakou impozantní kulturu. Měním tak místa i období. VDilili je to Paříž. Zdůraznil jsem šarmantní prostředí, dekorace i šaty,“ říká Michel Ocelot, který při animaci používal klasické fotografie i pohlednice a k nim dokresloval postavy. Přelom století, známý také jako belle époque, byl dobou rozkvětu a přemíry nových možností. Ve francouzské metropoli se dalo natrefit na slavné umělkyně (Sarah Bernhardtová, Colette, Emma Calvé) a umělce (Picasso, Marcel Proust, Claude Monet, Gustave Eiffel, Henri de Toulouse-Lautrec, Claude Debussy), ale i vědce a vědkyně – Louis Pasteur, Marie Curieová, Louise Michelová. Všechny tyto osobnosti vstupují i do příběhu malé Dilili, dívky původně z Nové Kaledonie, která chce poznat Paříž. Průvodcem se jí stává kamarád Orel. Dilili s Orelem projíždějí Paříží od Tuilerijských zahrad přes Grand Boulevard až na Montmartre, se zastávkou třeba na Place Vendôme.

„Původní záměr není film pro děti, i když je vyprávěn malou dívkou. Počítám samozřejmě s tím, že na něj děti budou chodit. Nedělám ale filmy pro děti, dělám prostě filmy,“ zdůrazňuje režisér.

To, co vypadá jako óda na výkvět evropské civilizace, ale režisér v druhé polovině filmu mění v důrazné varování před tím, co může takovou civilizaci zničit – tehdy i dnes.

„Myšlenka filmu se týká velmi těžkého a vážného tématu. Uvádí se, že například jen ve Francii zemře každé tři dny jedna žena na následky násilného činu svého druha nebo manžela.“ A jak zdůrazňuje, násilí na ženách není věc, která by se dala přisoudit jedinému náboženství. Razantně tak odmítá kritiku, která proti němu byla ve Francii vznesena. A sice že filmem poukazuje zejména na islám.

A o co ve filmu jde? Malá Dilili s kamarádem Orelem chce vypátrat, kam mizí malé dívky, které se v Paříži ztrácejí. Policie je nečinná a ztracených holčiček stále přibývá. Stopa je vede do pařížského podzemí, kde panuje skupina padouchů, tak zvaných „Males-Maîtres“, jejichž cílem je vychovat z dívek poslušné tvory s hodnotou kusů nábytku. Příběh graduje, když je unesena i sama Dilili. Orel ji ale za pomoci slavné zpěvačky Emmy Calvé vypátrá a zjišťuje, co se s dívkami v podzemí děje. Zahalené do černého hábitu se musí plazit po čtyřech a sloužit pánům. Z původně dětsky vyhlížející procházky secesní Paříží, kterou ilustrují plakáty Alfonse Muchy, se tak příběh mění v dobrodružnou záchranu dětských vězeňkyň.

Odhodlání šokovat

„Víte, chtěl jsem udělat něco těžkého. Pokud totiž budeme ukazovat jen pohádky, nikdy se nic nezmění. Je to jistý způsob, jak o těchhle hrůzných věcech mluvit a jak na ně upozorňovat. Chtěl jsem šokovat,“ říká Michel Ocelot. „A to jsem měl připravenou i horší verzi, sám jsem ale takové ponižování žen ve filmu zcenzuroval.“

Svůj film nepovažuje za feministický, jak říká, šlo mu jednoduše o to, aby se o věcech mluvilo a upozorňovalo se na ně. „Jsem lidská bytost, které se tohle jednání nelíbí. A v tomhle případě je to zlo páchané muži na ženách a konkrétně na dívkách. Na to často zapomínáme. Týká se to malých dívek, dětí. A to se mě dotýká.“

Snímek, který minulý týden vstoupil i do českých kin, se ve Francii setkal s velkým ohlasem počínaje uvedením na festivalu v Annecy. Michel Ocelot už teď chystá další film a navíc i seriál, který by se měl točit v každé z evropských zemí.

Michel Ocelot (* 1943)

Proslavil se snímky Tři vynálezci (1982, cena BAFTA), Legenda o ubohém hrbáčovi (1982, cena César) anebo sérií o africkém chlapci Kirikouovi z roku 1998. Je také autorem videoklipu k písni Earth Intruders islandské zpěvačky Björk.

MARIE SÝKOROVÁ, spolupracovnice ČRo
  • 0Diskuse