Exprese, absurdita, nadsázka. Michael Rittstein se nesmazatelně zapsal do uměleckých dějin

Rittsteinova retrospektiva je uspořádaná s ohledem na jednotlivá tvůrčí období, takže můžeme sledovat jednak na okruzích obrazů a jednak na řadách kreseb a skic, jak se vyvíjel a dosud vyvíjí jeho názor. Vždy dokázal citlivě vnímat, jak se proměňuje náš život nebo v jakých se mnohdy odehrává stereotypech. Ztvárňoval každodenní situace, do nichž se opakovaně dostává městský člověk od chvíle, kdy ráno vstane, rychle do sebe hodí snídani, poklidí a pospíchá do práce, až po návrat domů, kdy se pak večer unavený svalí do křesla a usne u televize. A tak to jde den za dnem. Právě prostředí lidí v době „rozvinutého socialismu“ sedmdesátých a osmdesátých let a především život na sídlištích dokázal zachytit s neobyčejnou přesností. K tomu jistě přispěla skutečnost, že je vynikající kreslíř a malíř a že klasické techniky ovládá jako málokdo jiný z jeho (a nejen z jeho) generace. Někdy je ovšem propojoval s „neuměleckými“ materiály, například s pletivem užívaným v králíkárnách nebo k ochraně stromků před zvířaty.

Uměl vystihnout absurditu či grotesknost každodenních situací. Stal se jedním z nejvýraznějších pozorovatelů života kolem nás, který ztvárňuje s výstižnou nadsázkou. Inspiruje ho především to, co se děje v naší bezprostřední blízkosti, zajímají ho všední okamžiky, ze kterých se však skládá život. Stal se předním představitelem takzvané české grotesky, k níž se z jeho nebo o málo starší generace řadí hlavně Jiří Načeradský, Jiří Sopko nebo Kurt Gebauer. Podobně jako oni se vyjadřuje prostřednictvím jasných a srozumitelných symbolů.

Přesto, že nikdy nereagoval přímo na politické události, tak stejně stav společnosti do svých obrazů přirozeně promítl. Jeho tvorba často vyvolávala (v době totalitního režimu) odpor na oficiálních místech, protože bez jakýchkoliv příkras vyjadřoval svůj pohled na svět, který nás obklopuje a jehož jsme (ať chceme nebo nechceme) nedílnou součástí.

Tak se vlastně nezdržel kritiky, prostě jeho projev nemohl vyhovovat nuceně optimistickým představám socialistického realismu o bezproblémových vztazích a samozřejmém směřování ke šťastné budoucnosti.

Mezilidské vztahy přenáší Rittstein také do světa zvířat, vyjadřuje se prostřednictvím rafinovaných metafor. Vychází tedy z přesného pozorování situací v ulicích velkoměsta, na sídlištích, v našich příbytcích, v dopravních prostředcích, na plovárnách nebo v krajině. Své postřehy vyjadřuje s neobyčejnou lehkostí a virtuozitou, umí ztvárnit napětí mezi lidmi, kontrasty mezi umělým světem a přírodou. Jeho expresivní obrazy drsných gest ztvárňují tíživé vize připomínající literární svět Ladislava Klímy nebo příběhy Franze Kafky, ukazující život v jeho nekonečné pestrosti, proměnlivosti a často i naprosté bezvýchodnosti. V jeho nejdivočejších představách však nikdy nechybí přesné zrcadlení každodenních situací. Umí nejen přesně vystihnout, co se děje kolem nás, ale také jaké myšlenky a úvahy se rodí v našich hlavách, jak se (často rozdílně) můžeme vzájemně vnímat, jak na sebe reagovat.

Jestliže jeho tvorba sedmdesátých a osmdesátých let působí ostře a provokativně, přestože není zcela otevřeně, ale spíš skrytě a rafinovaně ve spodních vrstvách kritická, tak od počátku devadesátých let v ní docházelo k určitému zklidnění, a dokonce i okouzlení přírodou a krásou dní, které můžeme prožít. V jeho novějších obrazech se víc prosazuje hravost a harmonie, ale stále se v nich projevuje i jeho vyhraněný smysl pro vyjádření absurdity. A to i tam, kde ji většina lidí nevnímá a nenachází. Jeho fantazie se v neztenčené míře rozvíjí dál, jeho charakteristický černý humor se posouvá do trochu jiné roviny, odvrací se od kritiky našeho životního stylu a přiklání se ke zdánlivě odtažitějším, i když aktuálním situacím. Jeho tvorba zůstává stále živelná, obrazy jsou plné někdy až přebujelých nápadů.

Těžko říct, jestli jeho styl v současnosti právě rezonuje s názory mladé generace, ale každopádně jde o umělce, který se nesmazatelně zapsal do českých i středoevropských dějin umění. Jeho obrazy a kresby jsou po právu zastoupené v mnoha významných našich i zahraničních sbírkách, ke kterým se řadí pražská Národní galerie nebo vídeňská Albertina.