Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Infantilita je součástí mé práce, říká spisovatel a ilustrátor Jaromír Plachý

Kultura

  5:00
PRAHA - Jaromír Plachý (1986) pracuje ve studiu Amanita Design, kde dělá počítačové hry. Třeba populární Chuchel, který v roce 2018 získal „Oscara pro nezávislé herní vývojáře“ na Independent Games Festival v San Francisku. A když nedělá hry, ilustruje, kreslí a píše. Za poslední rok a půl poslal do oběhu rovnou desítku knižních publikací.

Být ve střehu. Má práce vyžaduje být hravý, vymýšlet nápady a vtipy, říká ilustrátor Jaromír Plachý. foto: ARCHIV J. P.

Lidovky: Vyčistil jste šuplíky, nebo to byl momentální přetlak?
Je toho celkem dost, tohle skóre už asi nepřekonám. Nicméně některé tituly se měly vydat už rok předtím, některé jiné se zase musely stihnout do Vánoc. Z těchto důvodů mi třeba vyšly čtyři knížky v jeden den. To je určitě super, jen je trochu škoda, že je kvůli covidu nebylo možné pokřtít a zapít v hospodě – dát tomu takovou tu třešničku na dort. Nebudu si ale stěžovat! Rozhodně je to ta nejmenší věc, co se může člověku přihodit.

Lidovky: Jak ty vaše věci vznikají?
Moje autorské knížky, které si celé sám vymýšlím, jsou takové spontánní věci. Třeba Básně z dásně vznikly proto, že mi manželka řekla, že už teď dělám jenom samé ošklivé, nechutné nebo divné věci a přijde jí to škoda. A tak jsem realizoval knížku jednoduchých veršíků a básniček pro děti.

Lidovky: Kreslíte v ruce, nebo na počítači?
Kreslím rukou do počítače.

Lidovky: Má computer proti ruce něco navíc?
Počítačovou hru bez počítače uděláte těžko. Nejsem ale nějaký fanatický zastánce jednoho nebo druhého. Pro mě je hlavní podoba výsledku. Jak se k němu dospěje, je už vedlejší. Důležité je, aby ta výsledná věc stála za to. V poslední době na mě začalo vykukovat, co všechno dokáže vytvořit a nakreslit umělá inteligence. Napíšete třeba „avokádové křeslo“ a ona vám v momentu vyplivne nejrůznější návrhy. Do budoucna bych tedy viděl pozitivně hlavně to, že konkrétní věc vymyslí člověk.

Lidovky: V dvojknížce Piňďa / Růžové něco se z jednoho hrdiny vyklube švédský komiksář Max Andersson. Patří k vašim favoritům, měl na vás nějaký vliv?
Ona ho ta postavička spíš vyndá ze svého pozadí… Každopádně Max Andersson je můj oblíbený tvůrce a moje krevní skupina, co se týče humoru i výtvarného přístupu. V téhle knížce jsem se pak přiblížil jeho stylu a poetice natolik, že i když jsem si k němu přišel sám vlastní cestou a odjinud, tak jsem raději tu svou reakci na případné dotazy ohledně inspirace vložil přímo do knížky.

Lidovky: Inspiruje vás někdo z českých kreslířů?
S inspirací bych byl opatrný. Stačí, že si lidi myslí, že vykrádám Anderssona. Každopádně mě fascinuje dílo Josefa Váchala. To byl v určité době můj velký inspirační zdroj. Z něj nakonec vznikl příběh Piňďa z oné knížky. I když to mi asi nikdo neuvěří…

Lidovky: A inspiruje vás folklorista Jan Nejedlý, s nímž jste dali dohromady kousky jako Mistr sportu skáče z dortu nebo Malý humorista?
Nebýt Honzy, tak ani žádné knížky neilustruji! Spolupracuji s ním od své vůbec první knížky a od té doby v tom jedeme dál. Honza je kapacita přes lidovou slovesnost, má stále se rozšiřující sbírku toho nejlepšího i nejhoršího, co kdy kdo vypustil z úst, a to se prostě ilustruje samo. Uznejte, že doplnit obrázkem dvojverší „Pane třídní učiteli, máte hovno na prdeli“ je prostě zábava. Jsme podobné nátury. Navíc máme oba rádi pivo, což je pro nás také velké téma a inspirace.

Lidovky: A ty sprosťárny, co z vašich kreseb občas lezou, samé penisy, zadky, prsa a vaginy – je sexualita podle vás věcí veřejnou?Když už můžou být slova „penis“ a „vagina“ v otázce, řekl bych, že sexualita zase takové tabu nebude. A jestli je to věc veřejná, záleží na každém z nás. Pokud někdo svou sexualitu chce předvádět veřejně, záleží na něm. Na dětském hřišti bych to asi nedoporučoval, ale během volební debaty by to mohlo být nečekané zpestření.

Lidovky: V názvech těch knížek, co jste připravil s Janem Nejedlým, je tu víc, tu míň skryté dítě. Zůstalo ve vás něco z dětského věku? Bavilo vás dětství?
Názvy si vymýšlí Honza, takže to vnitřní dítě bychom měli vyšťourat spíš z něj. Každopádně já si na dětství nemůžu stěžovat, to jsem měl tehdejšíma očima šťastné, takže ta hravost mi možná zůstala z té doby. Ona vlastně ta moje práce vyžaduje být hravý, vymýšlet nápady, kreslené vtípky. Dalo by se říct, že infantilita je součástí mého povolání.

Lidovky: Vystudoval jste filmovou a televizní grafiku. Animované filmy jste ale moc netočil. Vyrábíte hlavně počítačové hry. Co vás na těch hrách baví?
Hry mě prostě baví víc a dávají mi taky větší prostor pro tvůrčí vyjádření. Animaci dělám pořád. Animace přece nejsou jenom večerníčky. Ve hře jen možná není na první pohled jasné, že to, co se v ní pohybuje, musel někdo rozhýbat. 

Navíc ty naše hry vycházejí právě z tradic české animované tvorby a jsou dělané klasickou 2D animací. Třeba moje poslední hra Chuchel je takový interaktivní film. Mě vždycky bavilo zkoušet různá média nebo obory. A těch filmů jsem od školy udělal nějakých osm.

Lidovky: Jak vlastně taková hra vzniká? Je to kolektivní práce?
Hra může být dílo jak jednoho člověka, tak desítek lidí. Jako film. Za film můžeme označit dokument, mainstreamový blockbuster i artový film pro festival. S hrami je to podobné, jen jde o jiné médium. Nicméně ty naše hry vznikají v pár lidech. Já si své věci sám vymýšlím, navrhuji i animuji. Programuje programátor a hudbu a zvuky pak dělají hudebníci.

Lidovky: Chystáte nějaký nový herní kousek?
Letos by měla vyjít hra Happy Game. Bude to takový psychedelický horor s absurdním humorem. Těžko se to popisuje, v rámci našeho studia jde o krok do neznáma. Po všech těch milých věcech najednou taková obludnost! Podle prvních reakcí to ale nevypadá, že nás lidi budou kamenovat. Každopádně dětem to určitě hrát nedávejte. Nebo dejte, ale já vás varoval.

Autor: