Náplň prvního disku tvoří tradiční žánry country a gospel, druhý obsahuje americké jazzové standardy od Berlinovy trvalky Alexander’s Ragtime Band až po zlatou éru bossanovy, jež propojila sambu s jazzem. Výraznou tečkou je živá nahrávka ze závěrečného koncertu 1. ročníku Mezinárodního jazzového festivalu, který se uskutečnil 30. října 1964 v pražské Lucerně.
Třetí disk je sestavený jako výběr nejznámějších písní Olmerové s důrazem na původní repertoár. Některé nahrávky vycházejí na CD poprvé.
Nejsem jenom jazzová zpěvačka, říkala Olmerová
Majitelka syrového altu Olmerová nebyla ráda, když se o ní mluvilo pouze jako o jazzové zpěvačce. "Jsem zásadně proti škatulkování... Cítím muziku, a proto ji i tvořím. Nechám se při zpívání vždy strhnout a improvizacemi vyjadřuji, co zrovna prožívám. Françoise Saganová někde napsala, že jazz je zrychlená bezstarostnost. Podle toho přece nemůžu být jenom jazzovou zpěvačkou, vždyť já se místo bezstarostnosti vyzpívám tak akorát ze svých životních trablů," uvedla před lety Olmerová v časopise Melodie.
Eva Olmerová (1934-1993) už ve svých školních letech vystupovala s orchestrem Arnošta Kavky a Pražským dixielandem. V roce 1957 se stala zpěvačkou z povolání. Po pětileté pouti po kavárnách a nočních barech získala v roce 1962 angažmá v Divadle Semafor. Vyhrála konkurz na místo, které se uvolnilo po Evě Pilarové. O sedm let později zazářila na pražském jazzovém festivalu, avšak režim ji pronásledoval. Mohla zpívat jen mimo Prahu, přišly stres a nemoci. V roce 1990 ji v drsně syrovém dokumentu Proměny přítelkyně Evy přiblížila režisérka Drahomíra Vihanová.
Olmerová zemřela 10. srpna 1993 na cirhózu jater. "Eva Olmerová byla citlivá ženská a zakrývala to drsnou tváří. Osobnost duchovní a pěvecká dovedla otevřít dveře fantazii tam, kde se otevřela i hudba. V ten moment začal váš osobní pocit, který vás unášel tam, kde to nikdo neznal," podotkl její manažer Josef Novotný.
