Hrdinou potenciální nové vědeckofantastické komedie je šílený vědátor a děj se odehrává ve fiktivním Česku. Vláda dojednává občanům možnost vycestovat do jediných bezpečných destinací ve světě povstávajícím z virové pandemie: tedy na Slovensko, k Jadranu, do čínského Wu-chanu a na Krym. Vlivný profesor, proslulý svým konzistentním vyjadřováním, oznamuje, že povolená přeprava bude pouze letecká, neboť při dopravě automobily hrozí, že by se občané zatoulali do nepřátelské ciziny. Když je upozorněn, že si v letadlech dýchá značné množství lidí v podstatě z úst do úst, upřesní, že měl na mysli dopravu rogaly, s jejichž stavbou a provozováním mají Češi bohaté zkušenosti coby s kompenzační aktivitou z dob normalizace. Po rozpačitých reakcích na takový plán přijde s myšlenkou, že budou občané na Hvar individuálně vystřelování na dělové kouli. Záměr hájí svou vojenskou hodností a oporou v literatuře. Poté, co se plán ošklivě zvrtne, je nešťastník internován v hostinských pokojích zámku v Lánech.
Jiný film na spadnutí je lidová komedie z prostředí tuzemských rekreací: poukaz na dovolenku v populární zotavovně Jezerka obdrží také nerudný chlap, jmenovat se může třeba Gustav Anděl, protože už jen to jméno je tak legrační, že při vzájemném představování okamžitě pobaví všechny spolurekreanty. Hned při příjezdu zdraví dovolenkáře sám liberecký hejtman: „Vítáme pracující, kteří přijeli do našeho kraje strávit svou dovolenou, a přejeme jim hezké počasí a hodně sluníčka!“ což bude při očekávaném suchopáru snadno splnitelné přání.
Hrdina se zprvu těžce vyrovnává s přeplněnou kapacitou zařízení, bujarou náladou svých spolubydlících, nedostatkem soukromí a programem, který mu nevyhovuje. Netrvá ale dlouho, jeho obranná krusta se prolomí a hrdina pochopí, že právě v tomto novém způsobu lidové sounáležitosti spočívá lidské štěstí. Stává se z něj šťastný člen nové společnosti, který už nikdy nebude chtít nic jiného než spokojená většina. Pod titulky filmu i v jeho průběhu zní píseň Krásné je žít, když máme tak krásnou zem, nově nazpívaná pěveckým sborem zaměstnanců závodu na výrobu turistického salámu.
Případným námitkám vůči původnosti námětu lze snadno oponovat známým faktem, že i velký Shakespeare s úspěchem rozváděl to, co už vymysleli jiní před ním. Je to snadno možné zejména proto, že lidé zůstávají v podstatě stejní a historie má spolehlivou tendenci se opakovat.
