23. února 2019 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kouzelná země Jáchyma Topola. Léto ’68 se třpytí v magickém šerosvitu

Inscenace Kouzelná země (2019). Národní divadlo. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Inscenace Kouzelná země (2019). Národní divadlo. | foto: ND - Martin Špelda

PRAHA Próza Jáchyma Topola Noční práce z roku 2001 se stala inspirací pro novou inscenaci naší první scény, kterou uvádí Stavovské divadlo pod titulem Kouzelná země. Dramatizaci mají na svědomí režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Marta Ljubková.

Do inscenace vstupujeme v srpnu 1968 a okupace „spřátelenými“ armádami tvoří základní ladění podivné féerie, v níž chlapec Ondra (hostující Oskar Hes) líčí, jak jsou s mladším bratrem evakuováni na venkov, tatínek se musí skrývat (je totiž vynálezcem, o něhož mají Rusové maximální zájem), maminka alkoholička s největší pravděpodobností nezodpovědně vůči potomkům emigrovala.

Chlapci se na venkově setkávají se strýčkem světoběžníkem (David Prachař), Ondra se opět střetne s dívkou Zuzou (Jindřiška Dudziaková), do níž je zamilován.

Inscenace Kouzelná země (2019). Národní divadlo.
Inscenace Kouzelná země (2019). Národní divadlo.

Bylo léto, horké léto...

Tak lze charakterizovat základní východisko dalších peripetií nejednoznačného dění na jevišti. Snad. Podotýkám proto, že v textu a jeho jevištní podobě, které bychom mohli označit za jakousi českou odnož magického realismu, není nic jisté, prolínají se mýty s realitou, v časové rovině šedesátá léta s padesátými i s obdobím druhé světové války, fatální osudy vesničanů se v místní hospodě prodiskutovávají stejně jako neradostné politické vyhlídky.

Postava romské andělíčkářky (Johana Tesařová) působí téměř jako nadpřirozená bytost, agresi domácí provenience prezentují na jevišti figury estébáckého fízla (Pavel Batěk) i venkovského policajta (Robert Mikluš).

Divadelně jde o tvar sice opulentní, ale podivně chladný. Řada jevištních akcí se utápí v hloubi jeviště, takže sledovat mimiku herců nepřichází v úvahu, režírující Mikulášek s nimi spíš manipuluje jako s šachovými figurkami, často navíc v lehce šerosvitném oparu.

V úvodu inscenace dochází k překotnému promítání poměrně nesourodého obrazového materiálu, skupinové fotografie snad z šedesátých a možná i padesátých let budou patrně středoevropské provenience, objeví se však i snímky feťáků (evidentně ze západních metropolí), dojde pak na dětské výkresy zpodobňující srpnové trauma. Výtvarné řešení inscenace pracuje i s „hospodskou“ plošinou, která se efektně spouští i zvedá, často pouhé černé obrysy jednajících figur dávají upomenout na režisérská kouzla Roberta Wilsona, ba řekl bych, že jde o vědomou citaci. Fatální letopočet připomene (poněkud banálně kontrastně) tehdejší pohodový šlágr Bylo léto, horké léto, do roku 1968 se přeneseme i vzpomínkou na Věru Čáslavskou (zpodobitelka maminky Tereza Vilišová jako by jí – včetně tehdejšího účesu – z oka vypadla, navíc se ladně vlní se cvičební stuhou).

Jevištní zmatek

Části textu, posouvající fabuli i obsahující lyrická líčení, deklamují herci do mikrofonů, vzájemná interakce se pak odehrává většinou stylizovaně. Jednotlivé výstupy vykazují značný žánrový rozptyl. Když venkovský policajt (v popředí jeviště) vehementně vyslýchá své spoluobčany a Miklušův výkon nabírá vzhledem k celkovému ladění inscenace na nebývalé expresivitě, Baťkův fízl k tomu vestoje při pohupování na pérujícím sedátku prozpěvuje starou Gottovu „pecku“ Dám dělovou ránu a... střílí z pistole do vzduchu.

Z jiného soudku je obhroublejší analýza mužského sexuálního chování, kterou provádí Zuza se svými vrstevnicemi. A„mysticky“ hořekující stará cikánka, to už patří zase do jiného opery. Protagonisté plní svoje úkoly s profesionální jistotou, toto dokonalé ztvárnění záměrného jevištního zmatku ovšem přispívá k odtažitému dojmu z celé inscenace. Přibližně ve dvou třetinách, tedy pozdě, začínají pak některé souvislosti v nejasném příběhu působit na divákovy emoce.

Mikuláškovu jevištní tvorbu, kterou provází vysoký standard, sleduji se zájmem dlouhodobě. Kouzelnou zemi ovšem považuji za jeden z jeho problematičtějších opusů.

Jáchym Topol: Kouzelná země

Dramatizace: Jan Mikulášek aMarta Ljubková

Režie: Jan Mikulášek

Scéna: Marek Cpin

Kostýmy: Kateřina Štefková,

Národní divadlo, premiéra 14. 2.

Jan Kerbr, divadelní kritik

ROZHODNUTO: Vyšší rodičovská se bude týkat jen dětí narozených od roku 2020
ROZHODNUTO: Vyšší rodičovská se bude týkat jen dětí narozených od roku 2020

Výše rodičovského příspěvku od příštího roku vzroste. Na více peněz si přijdou nejen rodiče, ale také důchodci a změní se podmínky pro zálohování výživného a postihy pro neplatiče. Oproti původnímu návrhu se však navýšení rodičovského příspěvku nebude týkat i těch, kteří ho již pobírají.

Najdete na Lidovky.cz