Název výstavy Amor a Psycho odkazuje k oscilaci mezi dvěma stavy bytí, které každý z nás někdy prožil. Absolutní láska, která vede k vykoupení jako v příběhu Amora a Psyché. Nebo absolutní láska, jež vyústí ve vraždu a posedlost, tak jako v Hitchcockově Psychu.
Vladimír Skrepl na výstavě prezentuje výběr z prací, které vytvořil v uplynulých pěti letech. Autor zkoumá prostor mezi láskou a posedlostí, co je správné a co špatné. Hledá rozdíly mezi krásou a hnusem, světlem a temnotou, uhlazeností a rozervaností, mezi lidskostí a animalitou.
Jeho alegorická cesta vede diváka postupně do tří galerijních sálů. Na Skreplových obrazech spatřujeme často ženy, které zkrášlují odkryté hrubé plátno; dále zvířata, jež zkoumají diváky, jako by se ptala: Kde je moje místo v tvém lidském nitru? Vyzývají nás k pohlédnutí do vlastního já a objevování animální stránky, což nepochybně přispívá k neklidu, jenž v nás Skreplovy malby probouzejí.
Ponor do podvědomí. Vladimír Skrepl na výstavě v galerii DSC prozkoumává vnitřní svět a hledá hranice mezi láskou a posedlostí.
Materiál je pro tohoto autora důležitým prostředkem sdělení. Pro jeho tvorbu je typická agresivní hutnost, pastózní malba, silné vrstvení a hnětení barev, roztírání prsty. Expresivita a prudkost na jeho obrazech může v divákovi zanechávat dojem násilí, a to i ve chvíli, kdy autor používá jasné barvy, spreje a třpytky. Světlo, jež nás obklopuje, nám odhaluje, jak moc je tma hluboká. Dobře je tento rozpor vidět na obraze Hard Candy, kde umělec použil barevné tóny a zlaté glitry, které mohou evokovat divokou párty. Využitím expresivních, jasných barev a figurálním zvířecím motivem však Skrepl zároveň navozuje svíravý pocit něčeho důvěrně známého. Na výstavě je také triptych zvířecích maleb Nejde to jinak, I ty a Nejen já může, působí jako dětská malůvka, ale možná se tímto obrazem autor ptá, zda necháme konečně promluvit své opravdové já. Skreplova plátna na nás působí jednak syrovostí a temnotou, jednak plnými barvami a světlem. Tato juxtapozice je přítomna i v našem bytí, zejména v souvislosti s láskou – v tom, co láska znamená a jakým způsobem nás může zasáhnout.
Fetiš z dětství Kromě dvaceti akrylových obrazů je vGalerii DSC také levitující socha, která vypadá jako změť z odpadků. Divák může být zpočátku v rozpacích z této skrumáže, něco jej ale nutí dívat se zblízka. Možná mezi veteší objeví důvěrně známé předměty z dětství.
Ponor do podvědomí. Vladimír Skrepl na výstavě v galerii DSC prozkoumává vnitřní svět a hledá hranice mezi láskou a posedlostí.
Skreplovo dílo představuje smysl pro údiv a rozkoš, zvýrazněné strachem a posedlostí. Klade na plátno to, co existuje v každém z nás – animální lásku. Obraz je pro něj symptomem naší duše. Považujeme za samozřejmost být k sobě laskaví, ale ve skutečnosti jsou naše vztahy mnohem komplikovanější. Jsme konfrontováni s myšlenkami, které jsou násilné a divoké, ale zároveň vyjadřují něhu a vřelost. Boj vedeme sami v sobě. Tato mezihra protikladů je ve Skreplově díle viditelná a zrcadlí pravdu o nás samotných a našem duševním rozpoložení.
Vladimír Skrepl: Amor a Psycho, Galerie DSC, Praha, do 12. července Autorka pracuje ve sbírce moderního umění Národní galerie
 |
