Lidovky: Jak se máte? Jak žijete?
Je to výrazně lepší než třeba před dvěma, třema lety. Mimochodem i to, že jsem teď schopný napsat jeden fejeton týdně (pro magazín Pátek Lidových novin - pozn. red.), je pro mě důkaz, že už funguju.
Lidovky: Kde pro fejetony čerpáte témata? Některé určitě vyplývají z vašich zážitků, u jiných to tak jasné není.
Člověk, který se uváže napsat jeden fejeton týdně, musí být neustále ve střehu. Například jsem udělal fejeton ze zajímavé konverzace prodavač – zákazník, kterou jsem zaslechl v prodejně elektroniky. Nebo třeba ten nedávný z Liberce: jet tam autem s espézetkou 6AYO byl tak silný zážitek, že na fejeton snadno vystačil. Já ty náměty samozřejmě sbírám programově. Houbař se také nemůže dívat do nebe.
  |
Lidovky: Máte tedy pocit, že si teď více všímáte svého okolí?
Nechci, aby to vyznělo, že jsem dřív chodil jaksi lhostejný vůči svému okolí - spisovatel má v popisu práce být vnímavý a empatický. Je ale pravda, že když jsem teď svědkem nějaké jen trochu výraznější příhody, tak hned zvažuji, jestli by stála za napsání. Těch témat potřebuji opravdu hodně.
Lidovky: Ale tak to si asi musíte hned dělat poznámky.
V mém případě je dokonce podmínkou, že si to hned zapíšu na kus papíru. Protože kdybych počkal, tak to v mé choré paměti nezůstane.
VIEWEGH: Islamolog a znásilnění? Buď jsem blb já, nebo ony |
Lidovky: A od toho se odvíjí váš tvůrčí proces?
Stejně, jako když píšu knížky. Jsem zvyklý psát dopoledne. Večer ale občas přijde nápad, když například sedím s vínem na terase. Poznámky k možným fejetonům si ovšem píšu a různě zaškrtávám třeba i v novinách. Ten zatím poslední o oné ženě, která se vcelku ochotně nechává pohlavně zneužívat, a pak si stěžuje na pohlavní zneužívání, je přímo z článku z Lidových novin.
VIEWEGH: Jaké by to bylo být svou ženou? Chytil jsem se za ňadro a pak strčil ruku do kalhotek |
Lidovky: Velký ohlas vyvolal váš fejeton o tom, že se probudíte jako bývalá žena. Na sociálních sítích vás pak někteří nazývali sexistou. Chtěl jste provokovat?
U nás, co jsme krátce po rozvodu, kolísá míra smířenosti a naštvanosti. Při psaní tohoto fejetonu jsem byl z jistých důvodů zrovna ve fázi naštvanosti – a na tom fejetonu se to pak pochopitelně odrazilo. Trochu toho lituji a už to dělat nebudu. Mohlo to být napsané neadresně a původ té naštvanosti by pak alespoň nebyl veřejnosti znám. Někdy, když jsem naštvaný, mívám dětinský sklon provokovat.
VIEWEGH: Gay v Sudetech |
Lidovky: Takže jste provokoval i v tom textu z Liberce? Pokud se v tom nějaký obyvatel Liberce pozná, tak bude určitě naštvaný.
V tomhle případě dokonce doufám, že se pozná! To byl opravdu idiot. Já podobné konflikty snáším špatně a beru si osobně více věcí, než bych měl. Také asi prožívám hádky déle než mnozí jiní. Kamarádi by mi dosvědčili, že jsem poněkud přecitlivělý. No, bývám označován za satirika - a satirik by měl být aspoň trochu jízlivý. To se navzájem nevylučuje. Člověk má za den více poloh - ráno může být útočný a jízlivý a večer ostýchavý a pokorný.
Lidovky: Vy jste ale zmiňoval, že jste zvyklý psát dopoledne. Nestálo by tedy za to, v návaznosti na vaši minulou odpověď, zkusit psát v jinou denní dobu?
Obávám se, že to záleží spíš na tom, v jaké době a jakém rozpoložení mě napadne dotyčný námět.
VIEWEGH: O reklamačním debi*ovi. Jak má, probůh, člověk zjistit, že přístroj nefunguje, když ho nesmí zapnout? |
Lidovky: Napsal jste fejeton z reklamačního oddělení v elektru. Inspiroval jste se nějakým vlastním zážitkem?
Tu historku jsem jenom někde zaslechl a přišlo mi to hrozně bizarní. Ale kdysi dávno, asi před třiceti lety, jsme s první manželkou reklamovali kočárek, který nedokázal jet rovně - což je jistě dost závažná vada, když po deseti metrech kočárek o půl metru zahne. Prodavačka, které jsme to říkali, si závadu zkoušela ověřit jen při úplně kratičkém popojetí - a odmítla nám reklamaci uznat. Už si ani nepamatuji, jestli se nám to nakonec nějak povedlo. Je ale možné, že jsem něco z té dávné zákaznické hořkosti do toho inkriminovaného fejetonu promítl.
Lidovky: Dostáváte na fejetony zpětnou vazbu?
Tu a tam se mi něco na Facebooku mihne. Facebook je ale taková hromada hlušiny s několika málo zajímavými kamínky vespod… Prokopat se k příspěvkům, které mají hlavu a patu, stojí nesmírné úsilí. Člověk se musí proklikat přes všechny ty inzeráty na dětské postýlky a fotky hmyzu…
Lidovky: A proč jste si ho tedy vůbec založil?
Dohnala mě k tomu změna nakladatele. Bylo mi to doporučeno. Takže Facebook mám půl roku. Když vidím čísla sledovanosti, tak jim ale musím dát za pravdu. K mému údivu se tou hlušinou lidi denně prokopávaj. Měl jsem si Facebook založit už dřív.
Lidovky: Co máte letos ještě v plánu?
Píšu novou povídkovou sbírku, která by měla vyjít na podzim. Mám asi jedenáct povídek hotových, stačí už jenom jedna či dvě a bude to mít potřebný rozsah. Na názvu se ale ještě domlouváme.
