14. května 2018 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

VIEWEGH: Jaké by to bylo být svou ženou? Chytil jsem se za ňadro a pak strčil ruku do kalhotek

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 17Diskuse
Michal Viewegh v Sázavě v roce 2017. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Viewegh v Sázavě v roce 2017. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PRAHA Když jsem se včera probudil z poobědového šlofíku, šokovaně jsem zjistil, že jsem se během toho krátkého spánku proměnil ve svou bývalou manželku (oblečenou do letních šatů s potiskem pomněnek).

Před zrcadlem v koupelně jsem se udiveně svlékl, abych mohl své nové tělo prozkoumat – a trochu jsem se uklidnil: měl jsem hezká prsa, štíhlý pas a celkem pevný kulatý zadeček! Po mužském zvyku jsem se hned začal osahávat. Chytil jsem se za levé ňadro a zmáčkl si prsty bradavku. Potom jsem se vrátil do postele a strčil si ruku do krajkových kalhotek – a to, na co jsem tam narazil, mě tak vzrušilo, že jsem byl do minuty hotový.

Po orgasmu jsem chtěl jako vždy hned vstát a jít dělat něco smysluplného, ale k mému překvapení mi bylo příjemnější zůstat ležet a hladit se. Jenomže v bytě byl takový nepořádek, že jsem to nakonec stejně nevydržel: vylezl jsem z postele, umyl nádobí a vytřel podlahu. Osprchoval jsem se, vyfoukal si vlasy, nalíčil se, znovu si natáhl ty pomněnkové šaty a vklouzl do lodiček. Rozhodl jsem se, že povečeřím někde v centru a že si tu novou roli užiju!

Ti špinaví chlapi mě svlékají očima

Vyrazila jsem z domu na ulici, jejíž asfalt zrovna rozkopávali ukrajinští dělníci – opravdu mi vadilo, jak mě ti špinaví chlapi svlékají očima. „Nikomu nedovolím, aby mou osobnost redukoval na sexuální objekt!“ umínila jsem si, zatímco jsem kráčela do centra. Ty vysoké podpatky byly nezvyklé, a navíc jsem cítila, jak mi pod šaty poskakují ňadra. „Musím si koupit podprsenku!“ předsevzala jsem si.

„Čím se jako žena vlastně živím?“ napadlo mě, ale nedokázala jsem si na žádné zaměstnání vzpomenout. Začalo mě taky pobolívat v podbřišku a jen jsem doufala, že to dneska nedostanu. Měla jsem hlad, jenže obnos v mé peněžence stačil buď na večeři, nebo na pár drinků, avšak asi ne na obojí – ale potom jsem si řekla, že v nejhorším požádám o pomoc Vesmír, a uklidnila jsem se. Šla jsem stále dál a za chůze jsem přemítala, o jakou práci bych se jako žena měla ucházet – nechtěla jsem proclívat kamiony, píchat lidem injekce nebo dělat nějakou podobnou ubíjející práci. Rozhodně budu dělat něco krea-tivního!

„Co kdybych se třeba dobře vdala?“ napadlo mě. Půjdu si někam zatancovat, uvažovala jsem nahlas. „To by v tom byl čert, abych s touhle sexy vizáží někoho neklofla!“ ujišťovala jsem se – a v téže chvíli jsem z baru, který jsem právě míjela, uslyšela hudbu. Solidní nejistota, přečetla jsem si nade dveřmi.

„No nedává mi tímhle Vesmír jasný znamení?“ promluvila jsem sama k sobě. 

Na znamení jsem totiž už asi hodinu věřila.

Michal Viewegh
  • 17Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz