Středa 29. ledna 2020svátek má Zdislava -1 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Co jest vlastně život bez lásky? V Životu na měsíci nechává spisovatel hrdinu snít

Měsíc - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Měsíc - ilustrační foto | foto: NASA

PRAHA Měsíc je doma jak na nebi, tak v literatuře. V té české hlavně od časů básnického romantismu. Pokukoval po něm nadšeně Karel Hynek Mácha, Vítězslav Nezval ho viděl jako „rybí oko, čočku, posledního z rodokmene kouzelníkova, srp, jenž požíná démantové nebe“, Radek Malý mu vystřihl poklonu sbírkou Lunovis. A Měsíc žije taky v próze.

Stačí připomenout těžce alkoholizovanou hlavu Svatopluka Čecha, z níž v druhé půli 80. let předminulého století vyskočil Matěj Brouček, aby se podíval jednou do slavné české minulosti – a jednou právě na Měsíc.

Okna Měsíce dokořán

Čechovo zábavné vyprávění ale nebylo v Čechách první svého druhu, jak se mnohdy zdá. Předběhl ho jistý Karel Josef Pleskač (1858–1937), písmácky založený učitel z Náchodu, který ve svých třiadvaceti letech publikoval novelu Život na Měsíci. Donedávna ji znala hrstka zasvěcenců. Teď vyšla znovu péčí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ta knížka je samozřejmě dítětem svého věku: naivně postavenou love-story vsazenou do exotických, měsíčních kulis. Časový odstup ale v textu otvírá nové možnosti: jednak ho nabíjí solidní absurdní komikou (jak v popisu fungování Měsíce, tak v samotné autorově řeči), jednak zvýrazňuje některé motivy jako ryze současné, aktuální. Na Měsíci jsou si ženy a muži přirozeně rovni, drožky tu jezdí na stlačený vzduch, topí se vodíkem, a pokud jde o stravu, jídelníček je čistě vegetariánský. Ale popořádku...

Hlavní hrdina, blíže nespecifikovaný pozemšťan, zřejmě mladík, ovšem dobře obeznámený s novinkami vědy a techniky, se jednoho dne zasní – a spatří před sebou „čarovný zjev jako fantom ráje“. Ten zjev ho k sobě přitáhne silou magnetickou, a náš hrdina přistane rovnýma nohama na Měsíci. Má štěstí: na zemské oběžnici se mluví česky a vyznávají tu křesťanského boha. Poutníka se záhy ujme pan Diviš, „majitel hvězdárny a zároveň předseda sboru hvězdářů“, a otevře pozemšťanovi okna Měsíce dokořán. Provází ho, vykládá mu, zasvěcuje ho a diskutuje s ním; děj střídá popis a popis střídá děj. V neposlední řadě mu pak představí svou půvabnou dceru Jarmilu. A protože Měsíčané jsou ve všem podstatně dál než lidé, rozhodne se pozemšťan, že chmury a zklamání rozumu přebije vznícenou emocí. Love story může začít.

Krásky a víno

Je to samozřejmě linka stavěná dramaticky: Jarmila hrdinu podvakrát odmítá, načež na scénu vstupuje její sokyně Ladislava Krasnická – jenže tu zase odmítá pozemšťan. Jarmila sice ve finále žádost o ruku přijímá, Ladislava jim popřeje zdvořile vše dobré, ale světlo nadcházejících líbánek naruší mohutný stín: jakýsi cizinec, reprezentant zbytku měsíčního světa, o kterém zatím nepadlo v příběhu ani slovo, popadne zmateného pozemšťana za flígr a chce ho unést do hlubin noci. Dát mu místo lásky zřejmě okusit její symbolický pandán: smrt. Naštěstí po chvíli hrdina procitá tam, kde před časem usnul – na své rodné Zemi, na pahorku za městem.

Poslední větou knihy je trojí zvolání „Jarmilo, Jarmilo, Jarmilo“, kterým vědecký fantasta Pleskač pomrkává spiklenecky po romantiku Máchovi a jeho „májovém“ zvolání „Hynku, Viléme, Jarmilo“. A podobně spiklenecky mrká text na čtenáře v několika dalších bodech. Třeba v měsíčních jazykových novotvarech, které jsou rezidui národněobrozeneckého úsilí o vyčištění jazyka od všeho nečeského; například pianu se na Měsíci říká liběna. Zmíněnou rovnost pohlaví pak autorovi jeho hrdina trochu kazí, když v jednu chvíli zatouží dekadentně po „miliardách měsíčních krásek“ a „bateriích starého vína“. Jindy pozemšťan utrousí, aby se blýskl čerstvými znalostmi, že duše mohutní po konzumaci bílkovin – a je po zásluze deportován do blázince.

Tohle všechno jsou ale spíš vtipné podružnosti, zdobné výšivky na hlavním tématu. Tím je nekonečnost, meziplanetárnost milostného citu: „Láska to byla, jež povznesla mne ze Země ku Měsíci, a láska blažila a trudila mne na Měsíci,“ bilancuje pozemšťan a uzavírá: „Co jest vlastně život bez lásky?“ Tady jde veškerá absurdní komika stranou. Tedy text pozdněromantické ražby a Měsíc jako projekční plátno. Vzdálený, neznámý, tajemný. Projekční plátno pro snění Pleskačova hrdiny – i všech hrdinů příštích.

KAREL JOSEF PLESKAČ: ŽIVOT NA MĚSÍCI

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2019

Premium

Velký test palubních kamer: některé umí i ochránit před nehodou

Velký test on-board kamer | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Porovnali jsme šestnáct oblíbených autokamer podle kvality záznamu, parametrů a funkcí, které nabízí. Cenové rozpětí...

Premium

Léčil jsem lidi homeopatií. Pak jsem zjistil, že funguje jinak, než mi říkali

Profesor Edzard Ernst, odborník na testování účinnosti alternativní medicíny,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Homeopatie je přes dvě stě let stará medicína. Znamená to, že patří do starého železa, nebo má stále co nabídnout?...

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vratislav Kulhánek v lednu 2020 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...