20. července 2017 12:08 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Nolanův Dunkerk je frontální atak na diváka. Sluší mu obří plátno

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Snímek Dunkerk (2017). Život nebo smrt. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Snímek Dunkerk (2017). Život nebo smrt. | foto: Warner Bros.

Režisér Christopher Nolan přichází s válečným dramatem Dunkerk, líčícím evakuaci stovek tisíc britských a francouzských vojáků z území dobytého nacistickou armádou. Protínající se osobní příběhy několika aktérů sleduje z intimní blízkosti a zároveň za pomoci velkolepých filmařských prostředků – výsledkem je mimořádně intenzivní zážitek.

Mezi 26. květnem a 4. červnem roku 1940 se Britům podařila operace, kterou následně ministerský předseda Winston Churchill označil za zázrak. Z pláží u francouzského Dunkerku odplula k britským břehům většina ze shromážděných vojáků, kteří museli ustoupit před Hitlerovými vojsky. Před začátkem akce přitom Churchill počítal i s možností, že se zachrání pouze desetina z nich.

Jednou ze složek záchranné operace byly také stovky civilních plavidel – malých rybářských i výletních lodí, které k dunkerskému pobřeží často kormidlovali sami jejich majitelé. A klíčové bylo nasazení letectva, jež bránilo prchající jednotky před útoky německých letadel. Paradoxně ovšem někteří účastníci evakuace následně obviňovali RAF z nečinnosti, protože letecké souboje se většinou odehrávaly mimo jejich dohled.

Ostřílený tvůrce velkofilmů s uměleckými aspiracemi Christopher Nolan si pro své první vykročení na pole historického filmu zvolil v podstatě velmi úsporné zadání: na příbězích několika účastníků ilustrovat výše uvedené skutečnosti.

Snímek Dunkerk (2017). Fionn Whitehead utíká o život.

Snímek Dunkerk (2017). Fionn Whitehead utíká o život.


Na souši, na moři i ve vzduchu

Dunkerk může svou výchozí situací připomenout Pearl Harbor Michaela Baye z roku 2001, obejde se ovšem nejen bez romantických zápletek, ale dokonce bez jakékoli výrazné fabulace, která by do zobrazovaného dění dodávala dramatický oblouk. Tím se liší i od Spielbergova dramatu Zachraňte vojína Ryana (1998), s nímž ovšem jinak sdílí podstatnou ambici: vtáhnout publikum přímo doprostřed apokalyptického víru děsivých událostí, na něž nemá jedinec žádný vliv a může se jen snažit přežít, případně ještě někomu pomoci. Jenomže zatímco Spielberg diváky takto přikoval do sedadel „jen“ na první půlhodinu, v případě Dunkerku trvá toto mezní vypětí prakticky po celý film. Nolan se nespoléhá jen na ohlušující rachot zbraní, ale důsledně a přímo fyzicky zpracovává diváky také nervním hudebním, respektive rytmickým podkresem, který přechází tu v dunění výstřelů, tu v tikot pomyslných hodin.

Snímkem Dunkerk od počátku procházíme s postavou ztraceného britského vojáka, příznačně pojmenovaného Tommy a ztvárněného téměř neznámým hercem Fionnem Whiteheadem: je to vyděšený mladík, který se uprostřed řízeného chaosu snaží dostat na některé z evakuačních plavidel. Souběžně jsme přítomni v kabině spitfiru, jehož pilot (Tom Hardy) letí ničit německé bombardéry (a od počátku je dost jasné, že mu ke konci nejspíš bude docházet palivo). A do třetice plujeme s odhodlaným postarším majitelem výletního člunu (Mark Rylance), který se spolu se svým synem a dalším mladíkem vydal na pomoc uvázlým vojákům. Popravdě řečeno jsou Nolanovy postavy hodně modelové, ale kupodivu na tom zase tolik nezáleží. Ve skutečnosti totiž Dunkerk nemá žádného hlavního hrdinu – v hlavní roli je tu celá ta šílená změť událostí, do níž se tehdy zúčastnění lidé dostali a s níž se museli, každý po svém a všichni dohromady, poprat. Dlouho je téměř nepředstavitelné, že se ten intenzivně budovaný pocit zoufalství a beznaděje, kdy každá nová šance drasticky troskotá, může zlomit v něco útěšnějšího.

Typizovaným postavám dodává Nolan život některými nečekanými odchylkami od jejich jinak předvídatelných trajektorií, hlavně je však před přílišnou čitelností zachraňuje tím, jak důmyslně zachází s plynutím času jednotlivých složek skládanky. Pěšákův příběh se odehrává v rozpětí týdne, příběh kapitána lodi během jednoho dne a stíhačova mise v jedné hodině. Zároveň jsou tyto děje promyšleně provázány a prostřihy z jednoho do druhého účinně napomáhají gradaci napětí.

Snímek Dunkerk (2017). Záchrana je zatím v nedohlednu.
Snímek Dunkerk (2017). Fionn Whitehead ustále utíká.

Čím větší plátno, tím lépe

Fabulační minimalismus spojil Christopher Nolan s maximalistickým nasazením technologií: snímek natočil pro obří plátno s využitím velkoformátové IMAX kamery, s níž ovšem kameraman Hoyte van Hoytema pořizuje detailní záběry v pohybu a z ruky (!) a dosahuje doslova nevídaných výsledků. Jejich dopad na diváky bude samozřejmě záležet i na podmínkách promítacích sálů – v tomto případě opravdu nelze než doporučit návštěvu takového kina, pro jaké režisér svůj výtvor zamýšlel.

Christopher Nolan v Dunkerku naplno potvrzuje své schopnosti geniálního filmařského „inženýra“, jehož stroj možná lehce zadrhává tam, kde nevystačí se schématy, ale jeho účinnost je přesto ohromující.

DUNKERK

VB, USA, Francie, Nizozemsko 2017

Režie: Christopher Nolan

Hrají: Fionn Whitehead, Tom Hardy, Mark Rylance ad.

Premiéra 20. 7.

  • 5Diskuse
Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky