RECENZE: Snadná kořist někdy klame. Jako v bavlnce sází na výkon Rosamund Pikeové

Že umí zahrát potvory, prokázala Rosamund Pikeová ve filmu Davida Fichera Nezvěstná z roku 2014, kde ztvárnila zdánlivou oběť zločinu, ve skutečnosti však monstrózní intrikánku. Ve filmu Jako v bavlnce si o postavě, kterou hraje, nelze dělat velké iluze od samého začátku. Marla Graysonová si na luxusní živobytí vydělává tak, že se nechává ustanovit opatrovnicí bezbranných seniorů a následně se zmocní jejich majetku. 

Oficiálně vše probíhá v souladu se zákonem, ale z hlediska morálky se Marla brodí hlubokým bahnem. V jejím podnikání jí pomáhají lékaři i provozovatelé pečovatelských zařízení a z čiré naivity je jí nápomocen i soudce, který Marle staré lidi ochotně svěřuje do péče, často bez vědomí, nebo dokonce proti vůli jejich vlastních příbuzných. Těm pak zbývá jen bezmocný vztek.

Marlu a její pracovní i životní partnerku Fran (Eiza Gonzálezová) zajímá jediné: zajistit si bohatství a privilegované postavení. Osudy jiných lidí pro ně jsou jen prostředkem k dosažení vlastních cílů. Vydatně posunout Marlu a Fran ke kýženému přepychu by měla i jejich nejnovější „klientka“, kterou si vyhlédly. Jennifer Petersonová je podle jejich spřízněné lékařky zámožná a osamělá žena bez jakýchkoli příbuzných a přátel a údajně se u ní začaly projevovat první příznaky demence.

Zpočátku jde vše hladce, zaskočená Jennifer se nechá vystěhovat z domu, připravit o mobil a uvěznit v pečovatelském domě. Brzy však začne mechanismus skřípat: ukáže se, že Jennifer nebyla tak osamělá, jak se zdálo, a že má velmi silného, odhodlaného a bezohledného spojence – mafiánského bosse Romana (Peter Dinklage) a celý jeho aparát.

Úkol pro diváky: šetřete sympatiemi

Mafián zkouší všechno možné, aby Jennifer osvobodil, ale jeho úsilí troskotá na Marlině neústupnosti i na právním uspořádání, jež Marla dovedně využívá. Když nepomohou pokusy o dohodu ani výhrůžky, dojde na skutečný boj. Ani tehdy se však ještě Marla nehodlá vzdát, i když to může znamenat konec nejen všech jejích životních plánů, ale života jako takového. Zápas nabude spektakulárních rozměrů, a jelikož je po morální stránce úplně jedno, kdo z nesnesitelně krutých protivníků vyhraje, ústí jejich válka nutně v ponaučení o systému, kde k úspěchu a nadvládě nad jinými vede bezskrupulóznost a tvrdost.

Děj snímku hodně spoléhá na spolupráci diváků a jejich ochotu věřit předestřeným skutečnostem: ať jde o fungování péče o seniory, nebo mafiánské organizace. Komediální nadsázka tu hraničí s pohodlným ohýbáním faktů a prvky načerpané ze zásobárny podobně laděných mafiánských příběhů moc nedrží pohromadě vnitřní logikou.

V samotném budování Marlina charakteru (lépe řečeno bezcharakternosti) je však anglický režisér J Blakeson ve spolupráci s Rosamund Pikeovou docela úspěšný. Bezohledná predátorka dovede klamat svými rysy, které by ve spojení s jinou motivací mohly být považovány za pozitivní až příkladné: cílevědomostí, vytrvalostí, nebojácností, ženským sebevědomím, partnerskou oddaností. I Marlina lesbická orientace by jí měla „správně“ přidávat body, a přece je ta bezcitná postava tak hrozná, že nutí diváky stranit jejímu nepříteli.

 Ten zásluhou svých fyzických dispozic rovněž opticky spadá do kategorie, jíž slušný člověk obyčejně fandí – přesto jde o zločince, který si naopak slitování nezaslouží. Ve finále je tento znepokojivý kontrast doveden až do krajnosti. Provokativní hra se soucitem založeným na konvencích je sice trochu uměle vyšponovaná, nicméně vede k užitečnému sdělení, že nejen odsudky, ale i sympatiemi je lépe šetřit, pokud dotyčnou osobu skutečně dobře neznáme. To platí i pro postavu nevyzpytatelné seniorky Jennifer, jejíž nenápadnou důstojnost dobře vystihla Dianne Wiestová. Když dojde na zápasnické schopnosti, je to s věrohodností už poněkud slabší.

Mezi ty nejsilněji podané příběhy o cestě přes mrtvoly se snímek Jako v bavlnce sice nezapíše, ale zejména díky výkonu Rosamund Pikeové také nejde jen o prázdnou konstrukci: Marla má nepochybně i ve skutečném světě nějaké ty dvojnice.