22. března 2019 12:59, aktualizováno  Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

‚Vlajková loď mladé české literatury.‘ Román Tučkové získává v Německu příznivé recenze, ona je nečte

Spisovatelka Kateřina Tučková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spisovatelka Kateřina Tučková. | foto: ČTK

LIPSKO (NĚMECKO) I když se románu Vyhnání Gerty Schnirch dostává v Německu převážně pozitivních hodnocení, jeho autorka Kateřina Tučková je nečte. Nechce totiž, aby jí do výsledku letité práce někdo mluvil, a také se trochu bojí případného zklamání. Řekla to na lipském knižním veletrhu, kde svůj román, který vyšel v Německu koncem loňského roku pod názvem Gerta, das deutsche Mädchen, představuje zdejšímu publiku.

„Díky knižnímu veletrhu vyšla řada zpráv i rozhovorů, které jsem dávala. Vyšly i nějaké recenze, a protože mi to nakladatel vždycky posílá s nějakým ‚hurá‘ a ‚jupí‘, tak mám pocit, že jsou dobré. Ale upřímně je nečtu, protože bych to musela luštit se slovníkem a případně bych riskovala nějaké zklamání,“ říká s úsměvem osmatřicetiletá spisovatelka.

„Mám pocit, že mi recenze nepomůžou v tom, abych se příště třeba něčemu vyhnula nebo něco udělala lépe,“ podotýká také. Protože své knihy vždy několikrát přepisuje, a pak do nich ještě zasahuje redaktorka nebo nakladatel, má brněnská rodačka pocit, že když vyjdou, „už mi je nikdo nemůže rozporovat a pokazit“.

Kdyby svůj postoj změnila, tak zjistí, že román, za který v Česku už v roce 2010 získala cenu Magnesia Litera, němečtí kritici hodnotí mimo jiné jako knihu, „která se hodí k překonání německého nezájmu o literaturu sousední země“; jeho autorku pak jako „vlajkovou loď mladé české literatury“. Vyzdvihují - a při slavnostním zahájení lipské knižní přehlídky tak učinila i pověřenkyně německé vlády pro kulturu Monika Grüttersová - především to, že se Tučková nebojí složitého historického tématu, konkrétně vyhnání Němců z Brna na konci května 1945, při němž zemřelo na 1700 lidí.

Přestože od těchto událostí uplynulo už téměř 75 let, jsou v Česku a Německu podle Tučkové nadále vnímány velmi odlišně. „Při svých čteních jsem zjistila, že otázka vyhnání existuje v českém kontextu v úplně jiné podobě než v kontextu německém,“ říká.

Jak se k vlastní historii postavit čelem

Zatímco v Česku přicházeli na její čtení převážně lidé, kteří si chtěli doplnit „střípky znalostí“ o událostech, o nichž se v zemi dlouho kriticky nemluvilo, v Německu je navštěvovali lidé s nezřídka úplně jiným očekáváním. „Zvláště ti starší přicházeli často nostalgicky naladěni a chtěli si popovídat, zavzpomínat na místa, ze kterých museli odejít. Někdy přinášeli staré fotografie nebo nejrůznější upomínky na to místo a ptali se mě, jak to tam dnes vypadá,“ vzpomíná.

Gerta, Dora, Vitka. Kateřina Tučková se zaměřila na život další výrazné ženy –...
Spisovatelka Kateřina Tučková.

U Němců a u Německa bychom se podle Tučkové mohli inspirovat, pokud jde o vzpomínkovou kulturu, o to, jak se vlastní historii postavit čelem. „Ještě jsme se s tím nevyrovnali celoplošně,“ říká o poválečném vyhnání a odsunu více než tří milionů sudetských Němců. V řadě rodin je podle ní téma ještě i dnes tabu. Má na mysli především ty, jejichž členové nebo předci se stěhovali do bytů, v nichž „byly ještě teplé peřiny“ po sudetských Němcích, kteří je museli opustit.

Zároveň je ale autorka Žítkovských bohyň nebo Fabriky přesvědčena o tom, že Česko v posledních letech udělalo ve vzpomínání na odsun a násilnosti, které ho doprovázely, výrazný pokrok. Téma se probíralo na konferencích, zveřejňovaly se vzpomínky pamětníků a zazněla i slova omluvy. Navíc se pravidelně pořádají smírčí pochody a další vzpomínkové akce. „Myslím, že to nejhorší máme za sebou, ale bude třeba v této práci pokračovat,“ dodává.

ČTK