Zraněná srdce mají úraz nasimulovaný. Filmové tělo postrádá krev

Původní název poválečného melodramatu zní Aftermath, tedy něco jako následky. Je to název veskrze neutrální a tudíž zavádějící. České pojmenování Zraněná srdce zařazuje předkládaný příběh mnohem pravdivěji do přihrádky, jež je v knihovničce vyhrazena sladkobolnému kýči. Českého vlastence může kromě té upřímnosti potěšit i další věc, a to, že pražské Hlavní nádraží je i po rekonstrukcích stále v takovém stavu, že si mohlo s jistými postprodukčními úpravami zahrát vlakovou stanici ve vybombardovaném Hamburku. Film se totiž natáčel i v České republice, a tak lokace působí povědomě.

Hlavní hvězda filmu Keira Knightleyová hraje Rachael Morganovou, jež do zničeného Hamburku přijíždí za svým manželem Lewisem (Jason Clarke), plukovníkem britské armády. Lewis dohlíží na ztěžka počínající obnovu zničeného města, kde stále ještě doutná odpor hitlerovských fanatiků. Britové kromě jiného provádějí prověrky německých občanů, kteří chtějí prokázat, že se nezapletli s nacisty, a znovu se zapojit do života společnosti.

Ornament je zločin. Skleněný pokoj se nedokáže opřít o žádnou nosnou zeď

Takovou prověrku potřebuje i krásný a hrdý německý architekt Stefan Lubert (Alexander Skarsgard), který zatím nesmí vykonávat své povolání a měl by se spolu s dospívající dcerou Fredou vystěhovat i ze své rozlehlé vily. Řízením osudu právě v té vile mají místo něj přebývat Lewis a Rachael. Soucitný Lewis (který jediný neví, kam to povede) se ovšem nad Stefanem ustrne a přemluví manželku, aby s nimi mohli architekt a jeho dcera přebývat pod jednou střechou. A to doslova: původním majitelům je v zámečku, který má od pohledu asi tak třicet pokojů, vyhrazena neomítnutá půdička, kam sotva pronikne paprsek světla.

Je tomu tak zejména proto, aby mohl ve Fredě, jež přišla při bombardování o matku, ještě viditelněji růst vzdor a aby se mohl pokořený Stefan s ještě okázalejší němou výčitkou promenovat po svém dřívějším obýváku v dělnické haleně. Je totiž údajně zaměstnán kdesi u lisu; rádi bychom to viděli, ale toto potěšení nám film bohužel upře. Zato nás nechá plně vychutnat třeba dojemnou hru čtyřruč na klavír, při níž čarovná moc hudby překoná bariéru mezi trucující Fredou a smutnou Rachael.

I Rachael a Lewis totiž mají své hluboké zranění, v Londýně při bombardování zahynul jejich syn. Tato skutečnost (a to, že Lewis nedokázal navenek projevit zármutek) rozleptává jejich vztah a zároveň přibližuje Rachael kultivovanému, dvornému a pozornému Stefanovi. Slovo dá slovo, Lewis doma mnoho času netráví, a když se konečně něčeho dovtípí (což je obzvlášť povedená a nadmíru věrohodná scéna), je už pozdě. Nebo snad není? Do toho se ovšem ještě vmísí mladá Freda a její pletky s fanatickými werwolfy. Někomu tady půjde o život, a jak to asi jen dopadne.

Šablonovitost příběhu je enormní, všudypřítomný polopatismus úmorný a výsledný dojem zcela plytký. Keira Knightleyová vystřídá celou (ne zase tak širokou) škálu svých osvědčených výrazů, mnoho tím však nezachrání. Zraněných srdcí je v příběhu dostatek, ale v bezkrevném filmu pumpují naprázdno.