Zrod přátelství, zánik civilizace. Western Slow West balancuje mezi romantismem a realismem

Na konci šedesátých let minulého století doplnil pestrou paletu westernových subžánrů takzvaný „acid western“. Vyzněním deziluzivní, vývojem vyprávění nepředvídatelné a stylem výstřední filmy čerpaly inspiraci z hnutí hippies a budily podezření, zda je režisér nenatočil pod vlivem halucinogenních drog. Pozdějším a dnes zřejmě nejcitovanějším zástupcem této kategorie je Mrtvý muž Jima Jarmusche. Nebude to zřejmě jediný ze slavných westernů, jež se vám vybaví během sledování Slow West, slibného celovečerního debutu britského výtvarníka Johna Macleana. Spíše než divoký trip ale čekejte pomalou jízdu krajinou, jakkoli bohatou na prudké změny tónu a nečekaná setkání.

Panoramata novozélandské krajiny přesvědčivě filmové suplují Colorado.

Vítězný snímek mezinárodní soutěže festivalu Sundance mohl vzniknout díky finanční záštitě Michaela Fassbendera, kterému ve filmu patří hlavní slovo. Coby Silas, málomluvný lovec lidí na odpočinku, nám vypráví o svém setkání s britským mladíkem Jayem Cavendishem (Kodi Smit-McPhee), který roku 1870 přicestoval ze Skotska do Spojených států, aby tam našel svou ztracenou lásku Rose (Caren Pistoriusová). Společné putování cynického pistolníka a nezkušeného teenagera, který na své dobré ostrovní vychování nezapomíná ani před hlavněmi zbraní, pohání vpřed spíše charakterová proměna a povahová neslučitelnost obou postav než akční scény.

Ztráta nevinnosti

Skutečnost, že vyprávění nesměřuje od jedné přestřelky k další, ale neznamená, že by byl film rozvleklý. Pojistkou proti ztrátě tempa je epizodická struktura, založená na častém střídání míst a ne ustálém uvádění nových postav. Setkání s lidmi lišícími se rasou, národností a ochotou zemřít jsou katalyzátorem sbližování Jaye a Silase a současně přispívají k barvitému portrétu Ameriky jako země mnoha kultur. Stejně jako nepřipravený a dezorientovaný Jay přitom nedokážeme dopředu odhadnout, zda příští střetnutí skončí scénou asociující němé grotesky, nebo loupežným přepadením, jehož výsledkem budou tři mrtví a dva sirotci. Bez oznámení přicházející smrt zůstává jednou z konstant cesty z východu na západ a film příznačně končí retrospektivním ohlédnutím za všemi zabitými.

Neklasické uchopení schématu westernové road movie není patrné jenom na náhlých přechodech od krutého násilí k fraškovitému humoru, ale také na vztahové dynamice ústředního páru. Oproti westernům s Johnem Waynem zde tvrdé životní lekce neuděluje jenom starší a protřelejší z obou mužů. Poučení je vzájemné. Zatímco Jay se díky radám svého mentora učí střílet, pít a přežít v divočině, Silas začíná pod vlivem mladíkova idealismu přehodnocovat svůj nihilistický postoj ke světu. Možná civilizace není odsouzena k zániku, možná lidský život stojí za víc než za pár set dolarů a možná nemusí mít pravdu a poslední slovo vždy ten, kdo dokáže rychleji tasit.

Jedním z dokladů Jayovy neslučitelnosti se světem, v němž se octnul, je jeho nesobecké uvažování. Silas i všechny vedlejší postavy sledují osobní prospěch a bez perspektivy finanční odměny by o dobrém skutku ani neuvažovali. Mladý hrdina naproti tomu riskuje svůj život, aby zachránil ženu svého srdce. Netuší ovšem, v čemž tkví jedna z mnoha ironií filmu – že Rose potřebuje mužskou ochranu méně než on sám. Zejména Jayova nevinnost zpřítomňuje melodramatické kořeny westernového žánru, od nichž se film svým nepřikrášleným vykreslením Divokého západu snaží odstřihnout, ale jimž se zároveň nechce zcela zpronevěřit.

Mezi Fordem a Jarmuschem

Jestliže chování postav má k hodnotám reprezentovaným bezchybnými kovboji daleko, vizuální stránka zůstává plnohodnotnou připomínkou tradičních westernů. Pečlivě komponovaná a buď hypnoticky pomalou, nebo zcela statickou kamerou snímaná panoramata novozélandské krajiny (která přesvědčivě supluje Colorado) připomínají malby amerických krajinářů a zároveň dokládají režisérovu výtvarně-uměleckou průpravu. Dobře ví, jak rozmístit figury v prostoru, kterou část prostoru zalít světlem a kterou ponořit do tmy, aby nás záběr na první pohled uhranul a současně posílil baladickou atmosféru filmu.

Michael Fassbender.

Nenásilná vizuální symbolika naznačuje, že Slow West nechce vyprávět jen o zrodu přátelství na pozadí zanikající civilizace. Je zároveň filmem o víře a vykoupení. K náboženskému čtení vybízejí také jména postav nebo motivy biblické potopy, ztracené nevinnosti a hledání pozemského ráje. Jeden ze Silasových bývalých kumpánů putující dvojici ostatně prozíravě označí za „padajícího anděla“ a „ďábla na vzestupu“. Balancování mezi westernovým romantismem, biblickým podobenstvím a syrovým realismem dodává nepříliš dramatickému filmu vnitřní napětí a udržuje jej vchodu.

Slow West navzdory svému názvu uteče rychle také díky tomu, že neplýtvá záběry, stejně jako postavy neplýtvají slovy. Cokoli se dozvíme, má svůj význam pro příběh. Na řečnění nezbývá čas. Jarmuschovsky vrstevnaté av dobrém slova smyslu „divné“ existenciální drama o civilizaci odsouzené k sebezničení je tak současně podobně strohé a přímočaré jako westerny Johna Forda, Howarda Hawkse nebo Sama Peckinpaha. John Maclean si od všech uvedených bere to lepší a nabízí osvěžující revitalizaci jednoho z nejstarších filmových žánrů.