ASI.JATKA: Ochránkyně slev a všech konzumu chtivých drobných spotřebitelů

Vybraly jsme celý stojan s balíčky a nakupily je v těžce vybojovaném vozíku. Kolegyně odběhla na informace. Stála jsem s naloženým vozíkem a chvíli se tvářila, že vozík není můj, a chvíli, že doplňuju zboží.

Síla mojí myšlenky, že se objeví nějaký kyselý obličej, podívá se na “můj” vozík a pronese nějakou antivečerkářskou hlášku, se neprojevila. Lidi chodili kolem, letící na svých obláčcích povinností. U placení taky nic.

Myšlenka se ale zhmotnila u východu, kdy jsem, ověšená 30 kusy nádherných, jistě i uvnitř lahodných čokolových bonbónů (pozn. tento příspěvek nesponzoruje Lindt, ale měl by), čekala na kolegyni, která šla vstříc lítému boji o parkovací místo na vozík. Prošla kolem paní a pronesla „To se bude prodávat, když to bylo ve slevě, co?”.

Tlačila vozík, nafrněně pronesla poznámku a šla si dál pro svůj vánoční nákup. Prostě taková hrdinka, ochránkyně slev a všech konzumu chtivých drobných spotřebitelů. Ale jen tak na půl. Protože než jsem se po svém tupém dumání vzpamatovala a stačila reagovat, už jsem viděla málem jen její záda. Naštěstí jsem se, husa, včas potrefila sama.

Nabroušená až tak, že jsem zapomněla na svůj zpravidla břitký ostrovtip, jsem s lehkým důrazem odpověděla, že nakupujeme pro kolegy, ať nemá předsudky. A ještě jí (byť trošku kysele) popřála klidné svátky. Kráva jedna. Zen. Kráva jedna. Zeneee!!!

Po příchodu kolegyně a mém emočním okénku jsme sebraly saky paky a šly rozdávat radost kolegům. Jaké z toho plyne ponaučení? Žádné. Neviditelná ruka trhu, byznys a hypotéky nečekají. Když holt musíš, tak musíš. Důležitý je, že můžeme. Ale nezabrušujme.

Takže žádné hromadné nákupy s ostatními spotřebiteli, kašlete na slevy a kupujte si zážitky. Nebo čokošku, zážitky jsou k nim gratis. Ale jak by řekl Forrest Gump…