Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Mladí a neklidní

ČERNODRINSKÁ: Frajeřina na prkně s Kotkem a Mádlem? Blbost, koupila jsem boby

Sandra Černodrinská foto: Zuzana Panská

Ty sjezdovky, to je velké téma. Za sebe to úplně nechápu, přijde mi, že pobyt na čerstvém vzduchu by lidem jedině prospěl. Nicméně i já budu muset letos hory oželet. Je to pro mě opravdu krutá rána. Víte, když tenkrát běželi v kině Snowboarďáci, bylo mi naprosto jasné, co ke svému životu potřebuju nejvíc: prkno.
  5:24

Pocházím z intelektuální rodiny, která je orientovaná spíš na léto, takže i sjezd kopce za barákem na igelitce byl považován za velkou rebelii. Pro tu moji první „velkou lyži“, jak tomu otec říká, jsme jeli někam do Vrchlabí. Ten snowboard stál i s botama tři tisíce a já jsem se už viděla ve zpomaleném záběru, jak se na sjezdovce líbám s Kotkem, Mádlem nebo oběma. Ráda bych se s vámi podělila o několik pravidel, které na horách ctím:

1) Namaluj se. Sice to pod nákrčníkem a brýlemi není úplně vidět, ale you never know, koho potkáš, že jo. A jak říká Koukalová – jsem žena a jsem ráda krásná. To, že se po celodenním martyriu podobám spíš svému bratranci, to už je jiná.

Sandra Černodrinská

Pochází z česko-bulharské rodiny, vystudovala nejdřív Teorii kultury na FFUK, poté Činoherní herectví na DAMU. Během studia ztvárnila mnohé role - většinou prostitutek, starých pan a alkoholiček. Během své pracovní kariéry byla v krátkém angažmá v Mladé Boleslavi. Nyní je její domovskou scénou Činoherní klub, kde jedna z jejích nejvýraznějších rolí je opět prostitutka. Má jednoho syna, dva psy a nespočet snů.  

2) Zmapuj terén. Stále ještě pod kopcem, s lehce přivřenýma očima projedu okolí… Ale vždycky tak, aby to vypadalo, že tohle je můj „hood“.

3) Pozdrav se s ostatníma snowboardistama. Dyť seš jedna z nich! Většinou teda zdravím do prázdna, protože to, že patříme do „jedný party“, vnímám asi jen já.

4) Snaž se dostat co nejrychleji nahoru. Naposledy jsem v Alpách na pomě zastavila vlek. Táhla mě dobrých pár metrů, než jsem se jí konečně dokázala pustit… Totiž než mi došlo, že nechat se „vyvláčet“ nahoru fakt není řešení. V takovým případě nesundávám brýle z obličeje a snažím se dělat, že to všechno byla fakt hustá sázka.

5) Freeride si odpusť. Pokaždé, když jsem byla na horách s nějakým kamarádem, pardon, kámošem, tak jsem nechtěla trhat partu a poctivě odsouhlasila, že si sjedem i nějakej ten kus mimo sjezdovku. Minulý rok moje free jízda měřila sotva dva metry, než jsem zapadla do hlubokého sněhu. Čím víc jsem se snažila vyhrabat, tím víc jsem se zahrabávala. Z různých stran čas od času zazněl dotaz: „Hej, kámo, seš v pohodě?“ Tak za prvý: jsem holka a za druhý: jasně, hochu kámo brácho, jen odpočívám. Poznámka pod čarou: než jsem se z toho pitomýho místa dostala zpátky na sjezdovku, byla jsem úplně promáčená, vyčerpaná a mentálně naprosto zdrcená z toho, kolik nadávek jsem schopná vyprodukovat.

Sandra Černodrinská
Sandra Černodrinská

Jsou některé věci, které změnit můžete, a pak ty, nad které se musíte povznést. Já třeba pochopila, že upínat se na Kotka s Mádlem byla blbost. Že nemá cenu frajeřit, protože moje kostrč je přímo spojená s hlavou, a že když ráno na manšestru spadnu na zadek, mám zkažený celý den.

Možná byste mohli namítnout, že to asi nebude sport pro mě a že je možná dobře, že mě letos na horách nepotkáte…

Ale omyl! Koupila jsem si boby!

Pozitivní je, že vám maximálně podrazím nohy… A pak se pravděpodobně zeptám: Hej kámo, seš v pohodě?

Autor: