28. srpna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

DIANIŠKA: Nazývat krádež vznešeným názvem? I to dospělí dělají

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Tomáš Dianiška | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Dianiška | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Bytostně nesnáším nápisy v obchoďácích hlásající ZPÁTKY DO ŠKOLY! Nesnáším je od dob, kdy jsem chodil do školy já. Je to psychologická chyba toho krámu. Dítě, ke kterému takový nápis promlouvá, se po jeho přečtení taky naštve, v lepším případě rozbrečí. Jeho rodič se naštve na dítě, v lepším případě na pokladní a ta se naštve na zákazníka, kterému chybí pětikoruna na Braníka.

To se šíří rychleji než fake news. A najednou jsou všichni v obchodě nasraný, v lepším případě brečí a ani nevědí proč. A až ten rodič příště bude chtít nakoupit, rozhodně nezvolí tady ten obchod. Pavlovův reflex nasranosti z nesmyslného nápisu je zažrán hluboko do nervové soustavy organismu. Prostě krám, který se vytasí se „zpátky do školy“ nebo dokonce tvrdší verzi: „hurá do školy“, je předem odsouzen k bankrotu.

Tomáš Dianiška
Tomáš Dianiška

Je snad na láhvi vína napsáno: hurá, začíná divadelní sezóna? Není. Proto se chlast tak dobře prodává.

Každopádně čas nezastavíš, můžeš ho maximálně ohnout, ale to bys musel vykoupit všechny párky v rohlíku ze všech koupáků světa a v létě přibrat do velikosti Slunka. Takže si tu lahev vína vezmu do vlaku a jedu do Ostravy. Událo se totiž takové nedopatření, že v Ostravě budu režírovat opravdovou inscenaci, jako opravdový dospělý. 

Na režírování je nejlepší, že si můžete vybrat kamarády, který vám budou různě pomáhat. Včera mi například scénograf Honza do kavárny přinesl zmenšený model toho domečku, který za dva měsíce reálně v divadle postavíme. Tak se teď můžu doma s tím modelem hrát a režírovat v něm figurky z člověče, jako opravdový dospělý. Kostýmní výtvarnice Lenka mi ukazuje obrázky oblečení z naších oblíbených filmů. Tak to jenom vykrademe a je to. V naší branži se tomu říká citace. Ale nazývat krádež vznešeným názvem – to přece taky dospělí dělají.

A tak je docela dobře možný, že až se na konci října z Ostravy vrátím, dospěju. Už si nebudu plést čtvrt a třičtvrtě a budu dodržovat termíny a budu umět zvednout telefon bez toho, abych se styděl a už nebudu nosit tričko s Jurským parkem (oukej, tohle ještě zvážím) a dodržím spací režim, potlačím prokrastinaci a naučím se říkat NE a sám si podám daňové přiznání a koupím si permanentku na jógu, zruším Instagram, přestanu koukat na pitomý videa s koťátkama, naučím se vařit a dočtu všechny ty knížky, co mám u postele a stanu se duševně vyrovnaným jedincem a budu hlídat, co jím a po desáté nebudu hučet před hospodou a najednou si budu chtít vytáhnout klíčky od auta, protože už je nehledám po celém bytě, ale dobře vím, že jsou v kapse, ale nějak to nejde. Na něco narážím. Něco dřevěného a úzkého. Jéjda, rakev. Jak jsem se v ní octnul? To to letí.

Už se těším na další léto, nebojte děvčátka a chlapci, bude to hned, ale teď Hurá do školy!

Tomáš Dianiška
  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz