Byli jsme s Betkou Stankovou asi posledními českými herci, kteří ještě pracovali na Slovensku. 13. března, kdy se zavřely hranice, jsem si užíval natáčení vtipného seriálu Nový život od Petra Kolečka v Bratislavě.
Do té doby veselí herečtí kumpáni byli ten den poněkud neklidní. Obava z malé čínské potvory byla všudypřítomná, takže když mi na mobilu přistála zpráva, že v devadesáti sedmi letech umřela paní Zátopková a já jsem jim to mezi natáčením obrazů smutně sdělil, vykřikli dva slovenští kolegové unisono: “koronavirus?” Pak už se začaly na obličejích zúčastněných objevovat roušky a bylo jasné, že s nimi toho moc nenatočíme. Jeli jsme tedy domů a jen díky vstřícnosti slovenských policistů nás pustili do Česka a pevně věřím, že pana řidiče vzápětí i zpátky na Slovensko a že mi nečeká někde před barákem v autě, až to celé skončí.
Druhý den jsme se ještě v mém domovském Slováckém divadle pokoušeli oprášit inscenaci Fidlovačky, protože jsme ji slíbili budoucím maturantům, ale mělo nás to varovat. Jakmile slepý houslista Mareš zpíval dojemnou skladbu Kde domov můj?, vyšlo z něj: “Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to naposled.”
A měl pravdu.
Přeji nám všem, ať to nečekané vězení zvládneme a máme zase co nejdřív, jak říkala moje babička, “dušu v péří”.
Josef KubáníkV roce 1999 absolvoval Zlínskou školu umění a po dvou letech ve zlínském divadle nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde je dodnes. Začínal zcela nenápadnými rolemi, jako byl pes v komedii Poprask na laguně, který se ještě ke všemu jmenoval Pako, nebo němou postavou černocha. Ten měl za úkol během představení stěhovat stůl. Později se vypracoval k zásadnějším rolím, ať to byl Smerďakov v Pitínského dramatizaci Bratrů Karamazových, Saturnin, Andrew v Sexu noci svatojanské Woody Allena, Trigorin v Rackovi, či Štastlivec v Ostrovského Lese. Po boku Květy Fialové vytvořil hlavní roli v tragikomedii Harold a Maude, spolu si zahráli i titulní postavy v příběhu Oskar a růžová paní. Diváci jej znají i z televizních seriálů (Gympl s (r)učením omezeným, Temný kraj, Modrý kód a další), ale věnuje se i marketingu, a to nejenom pro Slovácké divadlo, ale i pro pražské Divadlo Ungelt nebo pro vznikající dokument o posledních třech letech Václava Havla s názvem Tady Havel, slyšíte mě?. Je moderátorem uherskohradišťské Letní filmové školy a v roce 2019 napsal knihu Poslední deník Květy Fialové. |