8. listopadu 2017 12:14 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Lenin: proti všem a bez slitování. O co se opírala jeho autorita?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Vladimir Iljič Lenin | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vladimir Iljič Lenin | foto: foto archiv

PRAHA  Je jen málo přelomových historických událostí, jež závisely na jednom muži, jako byl bolševický převrat v roce 1917. Málokterý politik ale mohl těžit z tak příznivé konstelace historických událostí jako Lenin. Bez první světové války by ho znal jen omezený okruh jeho strany. Válka mu ale nabídla jedinečnou možnost proměnit teoretické koncepce o revoluci a diktatuře proletariátu v realitu. Byl politikem do bouřlivých dob, převratů, revolucí, nikoliv debat, kompromisů a koalic.

V čem spočívalo kouzlo Lenina politika? Bylo to jeho strategické myšlení, vůle a přesvědčení o své pravdě, čich na nálady mas? Lenin byl slušný šachový hráč a v roce 1917 použil čtyři herní situace. V první, na začátku roku 1917, ještě ani neví, zda se vůbec dostane k šachovnici. Jako politický exulant v Curychu s napětím sleduje, jak se první podmínka jeho vize – imperialistická válka rozvracející kapitalistický systém – naplňuje. Únorová revoluce jej sice překvapí, ale přijme ji klidně – vše jde podle plánu. V březnu 1917 opouští Švýcarsko ve vlaku, který pro něj vypravili švýcarští sociální demokraté (a zaplatili Němci v naději, že tím posílí ruskou radikální scénu a oslabí ruské válečné úsilí).

Při druhé situaci se dostane ke hře a otevře ji nečekaným tahem. Na Finské nádraží v Petrohradu přijíždí 16. dubna, právě v době, kdy vrcholí spory mezi vládou a sověty o vedení války. Přichází s radikálním programem, v němž žádá, aby veškerá moc přešla do rukou sovětů. Buržoazní revoluci „nahrazuje“ diktaturou proletariátu. V tomto postoji se zcela rozchází s domácími bolševiky, následující týdny proto musí uplatnit veškerou svoji vůdcovskou autoritu, aby je získal na svoji stranu.

Při třetí situaci ve zdánlivě ztracené partii přebírá iniciativu a donutí protivníka, aby hrál jeho hru. V září a říjnu 1917 jde opět proti postojům strany a prosazuje svůj scénář převzetí moci jako jednostranného aktu protivládního převratu. Konečně při čtvrté situaci obětuje významné figury, aby uchránil krále a mohl pokračovat ve hře. Čili tlačí na uzavření míru s centrálními mocnostmi, přestože podmínky tohoto míru jsou pro Rusko velmi nevýhodné.

Silný vůdce se slabostí pro silné hráče

Bolševická revoluce se nerovná pouze Lenin. Na jeho vliv přesto narazíme v ideologii, propagandě, strategii strany i v personální politice. Lenin nesnášel odpor méně nadaných, pracovitých, chápavých. U výjimečných jedinců ale toleroval jejich přehnané ambice či intelektuální exhibicionismus.

To platilo především u Trockého – Lenin si byl vědom obrovské ceny, jakou tento skvělý teoretik, bezkonkurenční řečník a dobrý organizátor pro bolševiky má. Věděl to i Trockij, jenž si mohl dovolit luxus podílet se na vedení bolševické strany a přitom nebýt jejím členem. Právě Leninův radikální tah na revoluční „bránu“ mu imponoval natolik, že se k bolševikům v srpnu 1917 nakonec přidal.

S sebou přivedl sice malou, ale nesmírně vlivnou skupinu tzv. mežrajonců (socialisté mezi bolševiky a menševiky), silných osobností a schopných politiků, jako byli třeba vyjednavač během brestlitevských mírových jednání a pozdější velvyslanec v Číně a Rakousku Adolf Joffe, významný představitel Kominterny Dmitrij Manuilskij, velitel petrohradské čeky Mojsej Urickij nebo první lidový komisař pro vzdělání Anatolij Lunačarskij.

Proč byl Lenin úspěšný, víme. Proč ale neuspěli jeho protivníci Alexandr Kerenskij, Pavel Miljukov, Nikoloz Čcheidze, Lavr Kornilov nebo Julius Martov, jehož Trockij označil za „Hamleta socialistické revoluce“? Možná proto, že „dánských princů“, tedy vzdělaných a výmluvných idealistů, kteří ale v rozhodujících chvílích zaváhali při volbě mezi mocí a legitimitou či akcí a dialogem, se mezi kadety, esery či menševiky pohybovalo až příliš mnoho.

Zato bolševici byli spíše stranou bezskrupulózních, tvrdých mužů, kteří by si ve světě Shakespearových postav jako hrdinu vybrali nejspíš krále Richarda III. Své přesvědčení, talent i životní zkušenosti přizpůsobovali aktuálním požadavkům, pragmaticky měnili postoje a neváhali sáhnout k násilí, když to považovali za nutné. Stejně jako jejich vůdce Vladimir Iljič Lenin.

Autor je historik.

Jan Adamec
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz