V červnu 1918 pak bolševici menševiky a esery plošně vyloučili ze všech sovětů a začali je otevřeně perzekvovat. Sověty se proměňovaly v uzavřené výkonné výbory pod kontrolou profesionálních byrokratů. Soustředily se na lokální administrativu a každodenní boj o kompetence s vládními orgány v distribuci potravin, poskytování bydlení a řízení průmyslu, dopravy a vzdělávání.
Provokace, která otřásla Ruskem. Bolševici převzali moc v zemi |
Základním pilířem moci se stala komunistická strana, ve kterou se bolševici oficiálně proměnili v březnu 1918. Během prvních let u moci se strana, jak uvádí historik Lewis Siegelbaum, „proměnila v hierarchicky strukturovanou byrokracii fungující na principu disciplíny a demokratického centralismu“. Také zde revoluční nadšení pohltila rutina klotových rukávů. Pořádaly se každoroční sjezdy, delegáti ústředního výboru odpovídali za jednotlivé resorty a podávali o nich pravidelné reporty. Hlavní roli převzali tajemníci. Vznikla nomenklatura, kariérní řád, který určoval, do jaké pozice bude kdo jmenován. V březnu 1919 začal fungovat nový operativní orgán pro řešení aktuálních úkolů, politbyro. Strana nabírala nové členy a v březnu 1920 jich měla kolem 600 tisíc.
Konec snu o demokracii v Rusku
Nic tak přesně neilustruje tragický střet mezi ideály liberalismu a demokracie a realitou bolševické diktatury proletariátu jako příběh celonárodních voleb. Ve víru dramatických událostí roku 1917 se jaksi zapomnělo, že paralelně probíhaly volby do Ústavodárného shromáždění. V duchu celonárodní jednoty a ideálů demokracie se měl tento parlament stát základním pilířem budoucnosti Ruska. Ne na sovětech, ne uvnitř stranických sekretariátů, ale právě zde se mělo rozhodnout, jakou cestou se bude Rusko ubírat.
Uskutečnit svobodné volby za válečného stavu a vnitřního chaosu by byl problém i pro mnohem lépe fungující zemi. To, že nakonec volby proběhly, a to poměrně regulérně a bezproblémově, a nový parlament se skutečně sešel, patří mezi jeden z paradoxů divokého ruského roku 1917. Volby byly původně odloženy na 12. listopad. Přes svoji nechuť k parlamentarismu Lenin, nyní již jako premiér, svolil, aby se ve volbách pokračovalo. Hrál o čas s tím, že proti parlamentu zakročí později. Z 40 milionů platných hlasů získali eseři polovinu, bolševici 24 procent, kadeti pět a zbytek si rozdělili menševici a menšinové strany. Lenin ale 13. prosince v deníku Pravda oznámil, že se bolševici nehodlají kvůli údajným machinacím a vyšší legitimitě sjezdu sovětů výsledky voleb řídit.
To proměnilo původně nejočekávanější den v dějinách demokratického Ruska v tragickou frašku. V Tauridském paláci se 5. ledna 1918 sešlo kolem 700 řádně zvolených poslanců. Předsedou byl zvolen pravicový eser Viktor Černov. Delegáti schválili příměří s ústředními mocnostmi a vydali zákon o pozemkové reformě. Pak jejich sezení přerušily rudé gardy a parlament prostě rozehnaly. Sen o ruské demokracii se rozplynul.
