Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

PEKÁRKOVÁ: Kááávu si osladím

Lidé

  5:00
Moje babička si prozpěvovala jeho písničky, když třela těsto na bábovku, kterou pak připálila a tak dlouho nad ní lamentovala, dokud se celá rodina neseběhla do kuchyně a každý z nás nesnědl aspoň dva kousky, přičemž bábovku, která byla vážně trochu odporná, dostatečně nevychválil, protože jinak by naše babička celou noc proplakala.

Karel Gott si i tento rok odnesl titul Český slavík v kategorii zpěváků. foto: Yan Renelt, MAFRA

Nejčastěji jsem ji slyšela broukat si: „Kááávu si osladím o kocku víc, svý bum-žů naladím, a jináč nic…“

PEKÁRKOVÁ: Kachní žaludek

Samozřejmě že všem textům nerozuměla, v kuchyni stál jen tranzistorák z roku raz dva s nakřáplou bakelitovou bedýnkou a ještě nakřáplejším hlasem. Ale melodie chytala, měla skvělý hudební sluch. Možná by při troše štěstí mohla i ona být zpěvačkou. Ale to by ji nikdy nenapadlo, byla přece obyčejná ženská.

Babička to v životě neměla jednoduché. Máma jí umřela, když byla tak malá, že se na ni vůbec nepamatovala, znala ji jen z obrázku, na kterém její matka, tehdy šestnáctiletá, stojí bez pohnutí v ateliéru fotografa z konce 19. století a zírá přímo před sebe, strnule a bez úsměvu. Taková máma je horší než nic. Obrázek jí bral romantické představy a zamilovat se do něj nedokázala.

Pak měla babička macechu skoro jako z pohádky. V lednu na fialky ji sice neposlala, zato musela nosit vodu do třetího patra, chodit pro uhlí do sklepa, předžvýkávat chleba pro mladší sourozence (a i kdyby měla sebevětší hlad, nikdy ho nespolknout), prát v neckách každou sobotu – a ještě poslouchat, že ji tam nechávají jen z dobrého srdce.

Karel Gott.
Karel Gott na archivním snímku

Není se čemu divit, že ji ty hezké, chytlavé písničky uklidňovaly. Na rozdíl od jiných neocenila, že božský Karel s populární muzikou do socialistického Československa vnáší opovrhovanou západní kulturu v podobě melodií vypůjčených bez licence, pěkně přehraných a profesionálně přezpívaných v češtině. Jen jí to dělalo dobře. „Pojď, ukážu ti cestu rááájem, jen dvě slova budu ctít. Dej mě, braň a řekni rááájem…“

PEKÁRKOVÁ: Terorismus a třetí strana

Ne, babičce cestu rájem nikdo jiný opravdu neukázal, vdávala se jako panna a za manžela měla suchara. Dnes bychom řekli, že měl deprese, tenkrát byl jen „přísný“ a „spolehlivý“. A potom si vzal život. I my vnoučata jsme na ni měla být hodnější, ale jen jsme si ji dobírala.

Když to prasklo, babička byla pořád naživu, ale už nechodila. Pokusila jsem se jí tenkrát přehrát desku od Kryla, snad ve snaze ji trochu připovzdělat ve věcech politiky. Řekla mi, že je jí z toho nějak smutno, ona má radši ty písně, co vždycky hráli v rádiu.

A vleže, roztřeseným hlasem, zanotovala „Kdepak ty ptáčku hnízdo máááš…“

Autor:
Témata: Československo