Neděle 20. září 2020svátek má Oleg 22 °C jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Vymyslela metodu výuky plavání, zájem o ni mají až v Austrálii. Nejdůležitější je umět rozložit sílu, říká trenérka

Gabriela Minaříková vede vlastní plaveckou školu i plavecký oddíl | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Gabriela Minaříková vede vlastní plaveckou školu i plavecký oddíl | foto: Archiv Gabriely Minaříkové

Praha Pracovala jako zdravotní sestra v mnoha zemích světa, mimo jiné také ve Velké Británii nebo Saúdské Arábii, ale práce ji nenaplňovala a tak se zaměřila na to, co má nejraději. Na plavání. Dnes má plaveckou školu a vymyslela dokonce svou vlastní metodu výuky plavání malých dětí. „Při výuce věci systematicky opakujeme a postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu,“ říká v rozhovoru plavecká trenérka Gabriela Minaříková.

Lidovky.cz: Proč se lidé topí, když je u nás výuka plavání povinná už ve škole?
Protože mají často nízkou plaveckou gramotnost. Je to trochu podobné jako se čtením: ve škole se také naučíte číst, ale kolik lidí umí číst opravdu dobře, plynule, snadno, rychle a dynamicky, bez záseků u složitějších úseků? Tak, že „učtou“ i náročné texty a bývá krása si je poslechnout? Stejně tak plavecká gramotnost nespočívá jen v ovládnutí temp a faktu, že někdo uplave 200 metrů nebo i víc. Podstatné je zvládnutí základních plaveckých dovedností, díky nimž lze plavat správně, efektivně, krásně a také bezpečně.

Lidovky.cz: Co jsou to základní plavecké dovednosti?
Základních plaveckých dovedností je hodně a třeba v naší plavecké škole je řadíme do osmi skupin: vstup do vody, výlez z vody, výdechy do vody, první plavecké pohyby, vznášení a splývání, skoky a pády, potápění a rozvoj citu pro vodu.

Gabriela Minaříková

Gabriela Minaříková

Lidovky.cz: Proč učíte něco zdánlivě tak banálního, jako je správně do vody vlézt a zase z ní vylézt?
Kdepak, vstup do vody není žádná banalita. Když neumíte slézt správně do bazénu, ať už po schůdcích nebo se do něj spustit z jeho hrany, velmi snadno se praštíte nebo zraníte. A když si hned na začátku dáte ránu, těžko budete otevření radostem a příjemnostem, které vám může pohyb ve vodě přinést.

Lidovky.cz: Co ještě lidé neumí – a ani nevědí, že by to umět měli – a jsou tak ve vodě ohrožení?
Například člověk, který uplave bez větší námahy 300 metrů, se klidně vydá sjíždět vodu s tím, že on přece plavat umí. Jestliže ale ovládá jen způsob prsa a navíc technicky špatně, tedy s hlavou nahoře, nedokáže se orientovat pod vodou, neumí odhadnout sílu proudu a nemá představu o nástrahách skrytých pod hladinou, po převržení lodi se může začít topit jedna dvě. Ale ani zkušený plavec nemusí situaci zvládnout, když podcení přehřátí ze sluníčka, alkohol, plný žaludek a tíhu nasáklého oblečení.

Gabriela Minaříková

Gabriela Minaříková miluje plavání a lásce k němu učí i ostatní. V bazénu se cítí jako ryba ve vodě a ráda sama říká „jako v peřince“: absolventka FTVS, trenérka plavání I. třídy, instruktorka zdravotního plavání I. třídy a absolventka kurzu vodní záchranář se ke své profesi dostala až po třicítce, před tím pracovala jako zdravotní sestra v několika zemích světa.

Narození a výchova její dcery Viktorie ji přivedly k tomu, aby založila vlastní plaveckou školu Swim Smooth a později i stejnojmenný plavecký oddíl, kde se svými kolegy-trenéry učí a vede k závodnímu plavání děti od 4 do 18 let. Chodí k ní ale i dospělí, kteří se chtějí v plavání zdokonalit, a také sportovci – především ti juniorští – z oddílových klubů z České republiky i ze zahraničí.Je autorkou vlastní plavecké metody Plavání s Plavlem a Plavlínou, jejíž je ona sama tím nejlepším doporučením: energická a cílevědomá žena s krásně tvarovanou postavou se v roce 2015 dostala až na plavecké mistrovství světa Masters v Kazani, kde skončila v ostré mezinárodní konkurenci na výtečném 12. místě. Stačil jí k tomu jediný, ale efektivní trénink týdně.V České republice je první a jedinou licencovanou trenérkou australské plavecké metody Swim Smooth, využívající jedinečných dispozic každého člověka tak, aby plaval co nejsnadněji, „hladce“ a efektivně. V australském Perthu se Gabriela jako jediná Češka dostala mezi Top 50 Swim Coaches, globální tým představující celosvětovou trenérskou elitu. 

Lidovky.cz: V čem spočívá hlavní záludnost, když se místo z bazénu, kde hlídkuje plavčík s kruhem, pustíme do plavání na otevřené vodě, například v řece nebo v rybníku?
Vydáte-li se na vodu bez plavčíka, samozřejmě hrozí, že se při potížích pomoci nedovoláte vůbec, nebo k vám nedoplave včas. Nebezpečí se vystavujete i v případě, když jdete plavat do koridoru lodí a všemožných plavidel, které vás mohou přehlédnout, narazit do vás nebo vás i přejet. Ale také vás může přemoci strach z hloubky a tmy pod vámi. Ten mimochodem dokáže zaskočit i zkušeného závodního bazénového plavce.

Lidovky.cz: Co moře, tam je to asi ještě složitější?
Umět plavat v moři je speciální kapitola: největší záludností jsou vlny, jak ty přímo na širém moři, tak ty u břehu, které nás dokážou povalit, zalít a vtáhnout dovnitř. A pak samozřejmě proudy, které plavce ženou dál a dál od břehu. Výuka dovedností, jak plavat na otevřené vodě, nebo dokonce v moři, se u nás moc nevyučuje a – s výjimkou zájmových triatlonistů – o ní ani není velký zájem. Málokdo tak ví, jak bezpečně skákat do vln nebo jak se zachovat, když vás unáší proud.

Lidovky.cz: Co můžeme v takovém případě dělat?
Například v naší plavecké škole děti důkladně učíme, jak si mají rozložit síly a jak se vodě můžou uvolnit a zaujmout v ní odpočinkovou polohu, která je nadnáší. Připravujeme je, aby uměly do vody bezpečně padat i jak se zorientovat pod vodou. Schválně plaveme za ztížených podmínek, například v tričku nebo zátěžových kalhotách se speciálními kapsami. Naprostou nezbytností je schopnost vydechovat pod vodou nosem a umět vydržet v klidu na dně v takzvaném bezdeší.

Lidovky.cz: Výuka dětí je jedna věc, ale co dospělí? Má smysl měnit jejich zažité plavecké návyky, nebo platí, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“?
Ale ano, má to smysl, a taky to dost často děláme. Náš nejstarší plavec byl dvaasedmdesátiletý pán, který se teprve v tomto věku rozhodl naučit plavat kraul - a taky se to naučil, byl moc šikovný. Plavání je totiž krásný sport, naše tělo posiluje komplexně, smývá z nás starosti a lze ho navíc provozovat v každém věku. Takže kromě dětí - do plavecké školy, oddílu nebo na tábory a kempy - k nám tak chodí i mnoho dospělých. Mně konkrétně vyhledávají sportovci, kteří chtějí vychytat sebemenší chybičky, ale hlásí se i dost zájmových plavců.

Velmi častým typem takového „zralého“ žáka je žena nebo muž po čtyřicítce, které začnou ze sedavého zaměstnání bolet záda a chtějí si zlepšit plaveckou techniku, protože bez té si leda namůžou svaly, nejčastěji trapézy a ramena. Plavání přicházejí na chuť také rodiče, když vidí, jak radostné a rychlé udělají pokroky jejich potomci, takže pak vlezou do bazénu taky.

Lidovky.cz: Proč nebývají rodiče ideálními učiteli plavání svých dětí, v čem dělají nejčastěji chybu?
Nemají trpělivost, takže je tlačí do rychlých pokroků. A nedají jim čas, aby se s vodou sžily a mohly se jí přestat bát. Drží je například pod břichem a nutí je provádět záběry s hlavou vyvrácenou nahoru, což je dost krkolomné a dobře je tak plavat nikdy nenaučí. Chybou je také navléct děti do mnoha plaveckých pomůcek, takže se pak vznášejí nad hladinou jako bójky. Nemohou dělat správné pohyby, natož s vodou přirozeně splynout a zjistit, co v ní můžou a nemůžou dělat.

Výuka pomocí instruktážních karet v plavecké škole
Gabriela Minaříková ví, že když se děti s vodou sžijí nácvik šipky už pro ně...

Lidovky.cz: I proto jste vymyslela vlastní metodu výuky plavání malých dětí?
Ano. A taky proto, že mám sedmiletou dceru, kterou jsem chtěla učit plavat hezky, zábavně, co nejlépe a s možností se dál zlepšovat. Aby si hrála a ani nevěděla, že se učí - prostě takové plavání hrou podle vzoru J. A. Komenského. Vypracovala jsem podrobnou metodiku, kde využíváme obrázky, vlastní básničky, rytmus, hry na různá zvířátka, torpéda, ponorky a jiné legrační věci, přizpůsobené vnímání a věku dětí.

Při výuce věci systematicky opakujeme a postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu. Máme taky dvě figurky, sourozence Plavla a Plavlínu, na nichž názorně jednotlivé kroky předvádíme. 

Lidovky.cz: O Plavání s Plavlem a Plavlínou mají prý zájem až v Austrálii. Čím tam česká výuková metoda zaujala?
Australany zaujalo, že jako jediná česká trenérka plavecké výukové metody Swim Smooth, kterou jsem se právě u protinožců naučila, její principy rozšiřuji tak, aby ji šlo využít i k výuce těch úplně nejmenších plavců. Včetně už zmíněné výuky plavání na otevřené vodě a v moři, což se jim samozřejmě líbilo.

Lidovky.cz: Jak přistupovat k bojácným dětem? A jak často se setkáváte s tím, že mají z vody hrůzu i někteří dospělí?
Začít se má od těch nejjednodušších věcí: kreslení obrázků prstem do vody, pak omývání obličeje, potom polévání hlavy – a nejdřív té své, abychom dětem ukázali, že my se vody nebojíme! K nácviku patří i nabírání vody do pusy a její vypouštění ven jako když stříká fontánka, pak vydechování do vody…

Děti mívají často strach namočit si obličej, takže pak odmítají dělat další věci, proto jsme pět jednoduchých kroků, jak se obav z potopení hlavy zbavit, dali na naše webové stránky. Také u dospělých bývá obava z ponoření hlavy docela častá. A ano, občas se vyskytne i vyložený děs a panika. V tom případě volíme spolupráci s psychoterapeutkou, která už řadě lidem pomohla podobné bloky odstranit.

Lidovky.cz: Proč se už dnes začátečníci neučí plavat prsa, ale v plaveckých školách se začíná kraulem?
Prsa, mají-li se plavat opravdu na špičkové úrovni, jsou energeticky nejnáročnější plavecký způsob. Pohybujete při nich totiž acyklicky a dochází při nich k největšímu odporu vody, který musíte překonávat. Já jsem například rozená prsařka a tenhle plavecký způsob mi vyhovoval od malička, v šuplíku mám za ně i hromádku medailí, které jsem takhle posbírala ještě jako žákyně: ale to je výjimka, která potvrzuje pravidlo, že naučit se perfektně plavat prsa bývá nejobtížnější.

U technicky dobře zaplaveného kraulu se nadřete mnohem méně, navíc tak plavete nejrychleji. U znaku zase výborně posílíte zádové svaly, které má většina z nás oslabené, v poloze na zádech se dá navíc dobře odpočívat, když vás chytne křeč nebo jste unavení. Neprávem opomíjený, ale krásný a zábavný je také motýlek - ne náhodou v našem oddílu pro děti máme skoro samé motýlkáře. A mimochodem, správně se říká plavecký způsob a ne styl.

Lidovky.cz: Tak to si budu pamatovat. Existuje u nás něco jako vlastní trenérské know-how, nebo je pravidlem, že plavecké školy se vzájemně kopírují – jak poznat ty, kde něco opravdu umějí?
Ó, to je citlivé téma! Samozřejmě, že dobrá škola má hezký web, dobře komunikuje s rodiči a zapojuje je do tréninkových plánů dítěte, má pěkné reference, odbornou metodiku, šéftrenéry vzdělané v oboru a tak dále. Platí také, že každý z nás trenérů může od jiného něco odkoukat, ale má to svoje hranice a měli bychom myslím všichni usilovat o vlastní cestu - nebo aspoň přiznat, od koho to máme! Já jsem třeba v České Republice první a stále jediná licencovaná trenérka australské metody Swim Smooth, mezinárodně uznávané trenérské techniky spočívající v výuce snadného, hladkého a efektivního plavání.

Tahle metoda jako jediná na světě využívá plavecké typologie, což je mimochodem nesmírně zajímavé: každý z nás totiž - podle stavby těla, psychiky, flexibility a svalového napětí - patří k jednomu ze šesti plaveckých typů. A každý typ potřebuje jiný trenérský přístup, aby se zlepšil. Stát se licencovanou trenérkou a dostat se pak v Perthu mezi Top 50 Swim Coaches, což jsou opravdu špičkoví plavečtí trenéři z celého světa, není žádná hračka, stojí to hromadu času, potu, námahy, peněz.

Takže když pak vidím, že mě někdo kopíruje a udělá si z toho živnost, je to k vzteku a i lidsky mě to mrzí. Ale všechno zlé je k něčemu dobré: vždycky mě bavilo makat, a i tohle mě nutí, abych nepolevila. V taky oddílu vedu děti, aby nesoupeřily s ostatními, ale samy se sebou. Takže se nadechnu a přidám.

Lidovky.cz: Jak vypadá oddíl, kde spolu děti nesoutěží, neporážejí se a fandí si navzájem, a přesto pak na závodech vyhrávají medaile?
To je velká radost! V plaveckých oddílech se běžně klade důraz na kvantitu plavání, děti plavou bazény sem a tam, zvyšují se jim tréninkové dávky. Závody pro ně bývají stres, protože medailí je málo a plavců hodně. Takhle jsem to dělat nechtěla, takže v našem oddíle razíme individuální přístup – protože každé dítě je jiné, jinak plave a něco jiného na něj funguje. A sázíme na co nejlepší plaveckou techniku.

Všichni totiž děláme při plavání nějaké chyby, i mistři světa, jde jen o to je vychytat, aby jich bylo co nejméně a nebyly zásadní. S každým dítětem tedy pracujeme na jeho vlastní plavecké technice, uplaveme tak méně, ale pečlivěji, motivujeme se, vzájemně podporujeme, a hlavně se z plavání nehroutíme. A právě takové děti mohou obstát a je asi jasné, že nejen na závodech.

Lidovky.cz: Má smysl učit plavat kojence? A bývají pak z takových dětí opravdu lepší plavci než jejich vrstevníci, kteří začnou s plaváním třeba až v šesti, sedmi letech?
Smysl to má. I když u takhle malých dětí se o skutečném plavání ještě mluvit nedá, už v raném věku se děti mohou přirozeně sžít s vodou, což jim při později výuku usnadní. Mým úkolem jako trenérky je vytáhnout je nad hladinu, protože tyhle děti sice ve vodě čile rejdí, ale zůstávají potopené.

Začít s výukou v šesti, sedmi nebo i osmi letech je myslím tak akorát, záleží na obratnosti a vyspělosti dítěte. A plaveckým šampionem se můžete stát klidně i ten, kdo začne až v devíti: podstatný je talent a samozřejmě i trenér, který ho naučí plavat technicky správně a se svěřencem se vzájemně respektují.

Lidovky.cz: Původně jste pracovala jako zdravotní sestra v různých zemích světa, mj. ve Velké Británii a Saúdské Arábii, a teprve po třicítce jste rozhodla, že se bude věnovat plavání: co způsobilo takový zásadní životní obrat?
Necítila jsem se šťastná a musím přiznat, že mě moje bývalá práce úplně nenaplňovala. Hledala jsem v životě nový impuls, byla jsem stále svobodná a měla tak i spoustu času. Chtěla jsem pomáhat v dobročinných organizacích, ale k mému údivu mi řekli, že nikoho nepotřebují. Rozhodla jsem se tedy, že se posunu dál a udělám si vysokou, která otevírá víc možností. Po krátkém zvažování a upřímnosti sama k sobě jsem si uvědomila, že mě stále baví plavat a sportovat a že miluju vodu – to je můj život, klid, energie, lék i láska. Vystudovala jsem FTVS, obor trenérství se specializací na plavecké sporty. Po třech letech studií a získání bakalářského titulu jsem začala mít první klienty. 

Po získání magisterského titulu jsem se se zdravotnictvím rozloučila definitivně, začala trénovat naplno a budovat moji vizi plavecké školy a oddílu. Jsem šťastná, že můžu pracovat v prostředí, kde se všichni dobře známe, panuje tu rodinná a respektující atmosféra, a hlavně učíme plavat dobře, efektivně a s úsměvem, bez nutnosti drtit kilometry. Dají se tak vychovat špičkoví plavci, ale zrovna tak můžeme zprostředkovat zájmové plavání těm, kteří závodit nechtějí a zaplavat si jdou třeba jen jednou nebo dvakrát týdně.

Lidovky.cz: Nelitujete někdy, že musíte trávit tolik hodin týdně u bazénů, nebo i potopená ve vodě?
Ne ne, mně ten chlorový bazénový vzduch dokonce voní a připadá mi jakoby domácí! Vodní živel mám opravdu ráda, takže skáču a plavu v každé louži. S dcerou ve volném čase chodíme taky do aquaparků, abychom si tam spolu zařádily, trávíme dlouhou dobu ve vaně a jsme zkrátka pořád namočené…. Vlastně miluju i procházky v dešti. Taky po trénincích vždycky alespoň na chvíli do bazénu skočím a udělám několik délek. A ráda si zaplavu si i s mými závodními svěřenci, ať už z hecu, nebo jen tak z legrace.

Lidovky.cz: Koho trénujete nejčastěji: děti, dospělé, kteří si chtějí zlepšit techniku, nebo sportovce, kteří si chtějí posunout své osobní rekordy?
Jako na hlavní trenérku se na mě logicky nejčastěji obracejí ti nejzkušenější plavci, s nimiž vychytáváme ty nejmenší detaily. Moje srdcovka, zdroj radosti a další inspirace, ale zůstávají děti, to jedno moje milované a s ním i ty ostatní.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Česku jsou houbařské žně. Podívejte se, kde rostou nejvíc

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Když zaprší a pak se oteplí, přijdou houby, shodují se mykologové. A opravdu přišly. Nejvíc je hřibů smrkových. Velké...

Když ne jeho, tak aspoň jeho dítě! Psycholog Šmolka nejen o zoufalých milenkách

Psycholog a manželský poradce Petr Šmolka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Ve třiceti už se neprovdáš. Věta, kterou kdysi běžně slýchaly dívky nad třicet let, považované už za staré panny. Dnes...

Nemá smysl sportovce zavírat do karantény, říká fyzioterapeut Kolář

Fyzioterapeut Pavel Kolář | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Fyzioterapeut a léčitel slavných sportovců Pavel Kolář míní, že opatření proti viru jsou nekoncepční a budou mít dopady...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!