27. září 2017 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Vzpomínka na Jana Třísku: miloval ledovou vodu, pravé úhly a kaktusy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 6Diskuse
Jan Tříska. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Tříska. | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

Redaktorka magazínu Pátek LN Alena Plavcová vzpomíná na svá setkání a poslední rozhovor s hercem Janem Třískou. Čím jej dokázala rozčílit a proč miloval ledovou vodu?

„A kolik je vám let?“ zeptal se mě loni ve Slavonicích, kde s Janem Svěrákem natáčel film Po strništi bos a kam jsem za ním přijela na rozhovor, zcela negentlemansky skoro osmdesátiletý Jan Tříska, jen co jsme se pozdravili.

Magazín Pátek LN vychází v pátek 29. září

„Šedesát... osm,“ vykoktala jsem a moc příjemné mi to nebylo. Ještě se zdálo, že je mu líto, že mi není víc. Pohrdavě mě označil za mladici.

To byl celý on. S ním to nikdy nebyl rozhovor typu připravená otázka – bezproblémová odpověď. Trochu jsem se ho bála už při našem prvním setkání v červnu roku 2002, které se odehrálo v Praze těsně před tím, než hrál na Letních shakespearovských slavnostech krále Leara (za něhož pak dostal prestižní Cenu Alfréda Radoka).

Tehdy ovšem poskytoval jako správná star rozhovory jako na běžícím páse, na mě měl pětatřicet minut. Seděli jsme u stolku u okna v kavárně malého hotelu v pražské Nerudovce, byli jsme vlastně ve výloze a lidi z ulice nás zvědavě pozorovali. Vybavuju si, že upíjel kávu z velkého hrnku s medvídky.

Jan Tříska.
Jan Tříska a jeho role: jako Radúz ve filmu Radúz a Mahulena (1970).

Pedant, vegetarián a zapřisáhlý nekuřák, milující čistotu, pořádek, pravoúhlé stěny a kaktusy. A taky běžec, který kdekoli na světě zrovna byl, v Praze, Londýně, Moskvě nebo Los Angeles, ve vedru i v mrazech každé ráno běhal své tři míle, při nichž si většinou opakoval texty rolí. V posledních letech, pravda, si čas od času musel nejdřív doběhnout pro injekce do bolavých kolen. Čím dál víc jako maratonec taky vypadal. Miloval studenou vodu, kterou v Americe postrádal.

„Studená sprcha v celý Americe, nejenom v Los Angeles, je z nějakého důvodu nedosažitelná. A zaregistroval jsem tenhle jev dokonce i ve státech, kde je věčný led a sníh. Ani tam voda není nikdy studená tak jako tady, v tomto malostranském hotelu. Kdykoli si tu dávám ledovou sprchu, jsem za ni velice vděčný. A říkám si, že je asi proto jako křen, že tenhle dům je z roku 1383 a že ty trubky procházejí zdmi z roku 1383. Kdežto v Americe je very old dům z roku 1993.“

Magazín Pátek

Celý text si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází v pátek 29. září.

  • 6Diskuse




Najdete na Lidovky.cz