Před postem ministra vnitra totiž Collombe dává přednost obecním volbám a návratu do křesla starosty Lyonu.
Okolnosti ministrovy demise ukazují na to, že nešlo o zcela standardní proces. Jeho rezignaci nejdříve prezident v pondělí večer odmítl, nakonec ji ale přijal –podle médií včera 15 minut po půlnoci. Dopolední předání moci premiéru Édouardu Philippovi probíhalo podle médií v mrazivé atmosféře a odstupující ministr musel na svého nadřízeného několik desítek minut čekat.
V policejní helmě mlátil demonstranty. Kvůli členovi ochranky Macron obměňuje personál |
Odchod vládní „dvojky“ následoval nedlouho poté, co kabinet premiéra Édouarda Philippa opustila na konci srpna jeho „trojka“, ministr životního prostředí a jeden z nejoblíbenějších politiků v zemi, Nicolas Hulot. Podle agentury AFP už jde o sedmý odchod z řad prezidentových lidí. Jen z vlády odešli tři, k výše zmiňovaným je třeba doplnit i ministryni sportu Lauru Fleselovou.
Macron se tak ocitnul v nezáviděníhodné pozici – jeho popularita klesla během prázdnin na historické minimum, opozice i média se stále vracejí k aféře vyvolané nepřijatelným chováním prezidentova osobního strážce Alexandra Benally a akční prezident, jenž může odvolávat ministry, jen přihlíží jejich odchodům.
Macron se už proto včera musel ohrazovat před šířícími se výroky o krizi svého vládnutí: „Nic, co se stalo za posledních 48 hodin, se nepodobá politické krizi. Stát funguje, vláda se plně koncentruje na své úkoly,“ citoval deník Le Figaro prezidenta. Vládní mluvčí Benjamin Griveaux novináře ujistil, že jmenování Collombova nástupce se uskuteční během několika dní.
Ministr vnitra ohlásil už před časem, že se chce znovu ucházet o post starosty svého rodného města, který už vykonával v letech 2001 až 2017. Demisi ale původně chtěl podat až po evropských volbách v příštím roce.
Když se před ním budou klanět, skončí v izolaci
O tom, že se jeho vztah s Macronem postupně ochlazoval, svědčí i ministrova slova pro list La Dépeche: „Není nás moc, kteří k němu ještě mohou promlouvat. Ti, kteří s Macronem mluví upřímně, jsou ti, kteří s ním byli od počátku: Richard Ferrand (předseda dolní sněmovny parlamentu), Christophe Castaner (šéf prezidentova hnutí Republika vpřed!), Benjamin Griveaux a já... Jestli se ale před ním bude každý klanět, skončí v izolaci, protože Elysejský palác člověka přirozeně izoluje.“
Collomb, jenž v souvislosti s hlavou státu zmiňoval i „nedostatek pokory“, byl podle svých blízkých zvyklý na to, že šéfem je on sám a v partnerství s Macronem musel hrát podřízenou roli, což mu nevyhovovalo. O urychlení demise nakonec podle deníku Le Parisien rozhodla ministrova manželka: „Nemůžeš tam zůstat,“ měla mu říci. Unavený a deprimovaný ministr tlaku své ženy údajně podlehl a složil funkci.
Roli ale mohly hrát i kalkulace před volbami. Pozice jednoho z blízkých mužů prezidenta, jehož popularita nebezpečně klesá, by mu mohla u lyonských voličů uškodit.
„Jestli chtěl Collomb ukázat, že hlava státu ztrácí kontrolu, chybí jí zkušenosti a nezbytná reflexe... nemohl to bývalý ministr udělat lépe,“ napsal v týdnu deník Le Monde.
