Maxim V.: Politici MHD nejezdí, potkali by důchodce na hranici přežití

LN Přes tři roky pracujete jako umělecký ředitel Lasvitu. Tehdy se kolem vás rojili a nabízeli se vám známí designéři, vy sám jste přitom pro značku nic navrhovat nechtěl. Teď se prodává váš lustr Frozen. Takže jste ostych prolomil?

Porcelánové holínky, které designéra proslavily. Populární vázy lze koupit buď jako pravou, nebo levou holínku. Dočkaly se již mnoha provedení, například i s modrým zdobením jako je tomu u tradičního českého cibuláku.

Tehdy jsem přece nemohl hned přijít a říct: Tak a teď budete vyrábět moje věci. Ale Frozen je venku a musím říct, že je to úspěšná kolekce. Lasvit je asi jediná firma na světě, která si může dovolit vyrábět něco podobného, experimentálního. Lampa, kterou byste chtěli navrhnout pro značky jako Artemide nebo Foscarini, musí být sériová věc s geometrickým tvarem, s danými parametry. Moje lampa Frozen je založena na náhodě, jak sklo po formě steče. Je to sériový produkt, jen je každý jiný, ale přece stejný. Teď jsem udělal i verzi lampy z uranového skla pro londýnskou galerii Mint.

LN A co světoví designéři? Rojí se kolem vás?

Společnost Lasvit vyrábí mimo jiné i trofeje pro Tour de France.

Těch designérských hvězd opravdu chodí a píše pořád víc. Před čtyřmi dny jsem se tu staral o Campana Brothers, superhvězdy z Brazílie, před dvěma týdny jsme tu měli Tokudžina Jošijoku, jednoho z nejrespektovanějších japonských designérů. Jsme součástí zajímavého okruhu lidí, kteří se potkávají a probírají vzájemnou spolupráci. Když vidí, na čem pracujeme, chtějí s námi dělat. Lasvit má po světě asi dvanáct kanceláří. Testujeme pro architektku Zahu Hadidovou. Naposledy jsme pro lobby hotelu The Peninsula v Paříži vytvořili skleněnou instalaci Dancing Leaves, listí ve větru. Má skvělý ohlas a lidé si zjišťují, kdo to dělal. Spoluautorem je Luděk Hroch.

LN Jste známý také svou láskou ke Skandinávii, nedávno jste těmi krajinami znovu cestoval a hodnotil téměř každý dům...

Produkty ateliéru UMPRUM, vedeného Maximem Velčovským.

Skandinávie je mi blízká. My tam jezdívali mikrobusem s rodiči asi pětadvacet let. Máma dělávala průvodkyni po Praze. Vždycky když provedla nějakou skupinu, vzala ji i k nám domů, měla obrovskou tendenci se seznamovat. A oni ji začali zvát do zahraničí. Za totality se mohlo jen na jeden týden ročně s devizovým příslibem. Po revoluci jsme tam trávili dva měsíce prázdnin. Mezi Finskem a Československem panovaly zvláštní dohody, vozily se k nám mražené ryby a nůžky Fiskar, co měl skoro každý doma. Skandinávie tíhla vždy k socialismu, takže spousta našich architektů se tam jezdila inspirovat sociální architekturou, tedy jak vypadají třeba domovy důchodců, u nás se tím zabývali Milunić a Línek. Ve Švédsku v tom byli nejdále, stejně jako ve stavbě sídlišť.

LN Kladl jste si někdy otázku, jak je možné, že se skandinávský design tak povedl?
Povedl se díky vizionářským jednotlivcům. Nemluvím o první vlně designérů, jako byl třeba Alvar Aalto, který už ve třicátých letech ohýbal dřevěné židličky. V těch poválečných letech Finsko doplatilo válečné reparace. V padesátém druhém tam měli Olympijské hry. Tam mimochodem Zátopek zaběhl ty slavné tři zlaté, což si Finové dodnes připomínají a je to jejich legenda. V roce 1952 se stala Finka Miss Universe. Finové prožívali nové období, které deklarovali krásou. Přichází fenomenální éra výstav na milánském trienále, kde sbírali cenu za cenou. Finský design dal světu jména jako Kaj Franck, Timo Sarpaneva, Oiva Toikk, Tappio Wirkkala nebo Saara Hopeaová. Saara Hopeaová je úžasná designérka, která už ve 40. letech přišla se stohovatelnými skleničkami. Jsou dodnes nepřekonané, jasné základy designu, přitom se o ní moc neví.

LN To bylo tak jednoduché?
Jejich designéři se prali se stejnými věcmi jako my. Zástupci firem se jich pořád dokola ptali: Není to trochu málo? Není ta sklenička moc holá? Moc jednoduchá? Finové ale dokázali věci protlačit do konečné fáze a využili k tomu všechny zbraně. Produkty například testovaly svazy žen. A ženy potvrdily, že se v designových hrncích skvěle vaří a ze sklenic se skvěle pije. Pak finské časopisy rozjely kampaň. Do té doby byli i tamní lidé zvyklí na rustikální, ozdobné tvary. Museli se s designem naučit žít. Design skla ve Finsku začal v 70. letech odumírat vinou laciného importu a my byli jedním z hrobníků. Protože když Finsko podepsalo dohodu o zrušení cla, vtrhlo na jejich trh české, ruské a německé sklo, které stálo polovinu. A Finové ho samozřejmě začali kupovat. Takže tam přežila jen jedna sklárna. Nás později postihlo to samé ze strany Číny. Po neúspěšné privatizaci u nás zkrachoval velký počet skláren. Navíc tu výrobci vyráběli zastaralé věci.

LN Tak to ale dělá i švédská IKEA, ne? Inspiruje se nápady designérů a vyrobí věci za poloviční cenu.
IKEA je známá jako startovací nábytek. Když se člověk vyvíjí, tak přichází na to, že ho baví něco jiného. A v našem případě českého. Já si rád koupím židli od Tonu, protože je to česká firma a ty mě baví podporovat. Je to v každém z nás. Mělo by se mluvit a psát o tom, jak člověk nakupuje. Že cena není jediné kritérium. Že když třeba koupíte něco o šestnáct korun dráž, může to zachránit českou firmu před krachem, protože bude mít zakázky a lidé práci. Cílem designéra je dávat lidem práci. Musíme vymýšlet různé kroky k tomu, abychom lidem, kteří někde na Karlovarsku ve sklárnách a porcelánkách za dvanáct tisíc měsíčně pracují, měli práci. Zrovna včera jsem si přečetl, že se sklářský průmysl zvedá a mají tam zakázky na rok dopředu. To považuju za ideální, i když je to možné právě díky těm nízkým platům zaměstnanců.

LN Kolem nás vrcholí volební kampaň a veřejný prostor ovládli lidé různých stran v bílých košilích, slibující vyčistit chodníky. Co tomu říkáte?
Jezdím městskou hromadnou dopravou, protože nemám řidičák. Říkám si, že ti politici asi nikdy tou MHD nejeli. Tam totiž jezdí rovněž lidé, kteří mají důchody sedm tisíc a jsou na hranici přežití. Je nezajímá, že někdo nabízí ulice bez stolice a chytré semafory. Lidé potřebují normálně žít, hledají, kde je co levnější, a cestují i přes celé město. Sociální demokracie na plakátě říká, že držíme spolu, a mají na sobě věci od Armaniho. To mi přijde nedůstojné.

LN Vy jste se někdy sám politicky angažoval?
Já jsem kopal za zelené, byl jsem i na jejich billboardech. Myslím si totiž, že zelení by měli být povinnou součástí parlamentu. Žádná strana neřeší ekologické aspekty, dokud nejde o miliardové tendry. Mě zajímá kvalita ovzduší a vody. Zajímá mě, proč Praha prodala vodu francouzské Veolii, ale rozvody si nechala. Zajímá mě taky, proč vede Blanka tudy, kudy vede. Slibovalo se, že bude na Břevnově zakopán jeden z výjezdů do podzemí, ale dnes není, protože na to nezbyly peníze. Největší výduch z Blanky vychází na Letné v místě, kudy chodí maminky s kočárky. Lidé by si měli tyhle věci chránit, ale nemají na to čas. Takže je dobré mít takovéhle hlídací psy, kteří kontrolují přirozený a kvalitní stav okolí za nás.