Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
25. srpna 2017 13:21 Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Achillova pata Putinova režimu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 14Diskuse
Ruský prezident Vladimir Putin při každoroční televizní debatě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ruský prezident Vladimir Putin při každoroční televizní debatě. | foto: ČTK

Podle ekonoma Anderse Åslunda, který na začátku 90. let dělal poradce prvních ruských reformních vlád a nyní působí v americkém Atlantic Councilu, je autorita ruského prezidenta Putina mnohem slabší, než se na první pohled zdá.

Základ Putinovy moci tvoří všelijaká klientelistická aranžmá, která se konsolidovala během poslední generace. Jenže tyto pilíře moci představují podle Åslunda zároveň největší ohrožení téhož režimu.

Důvod je jednoduchý: je to nedostatek a nezakotvenost kredibilních vlastnických práv. Putinův systém klientelistického kapitalismu nutí seniorní ruské úředníky a oligarchy, aby drželi své peníze v zahraničí, a to většinou v jurisdikcích západních vlád, se kterými má Putin špatné vztahy.

S pomocí opatrně vybraných loajalistů Putin vytvořil tři okruhy moci: stát, státem vlastněné korporace a loajální „privátní“ společnosti. Proces začal už v době, kdy byl v 90. letech šéfem tajné služby. Ale teprve když se stal prezidentem, povedly se mu mistrovské kousky mocenské konsolidace.

Nejprve převzal kontrolu nad ruskou televizí, poté nad státní správou, regionální administrativou a soudním systémem. Po volbách v roce 2003 ovládl dumu a federální radu, resp. horní komoru parlamentu. A na vrcholu státní moci stojí státní bezpečnostní rada, tvořená třemi generály KGB: Ivanovem, Patruševem a Bortnikovem.

Kontrolu nad státními firmami začal Putin v roce 2001, kdy dosadil do firmy Gazprom jako radní a manažery své loajalisty. Tři vrcholoví manažeři státem vlastněných společností jsou Igor Sečin z Rosněfti, Alexej Miller z Gazpromu a Sergej Chemezov z Rostěchu. Konsolidaci státního sektoru dokončil Putin v roce 2007 vytvořením velkých korporací, které jsou často závislé na levných státních financích a drží si víceméně monopol ve svých oborech. Tyto firmy jsou spíše zdrojem moci a renty než ekonomického růstu a nemají příliš velký zájem ani o konkurenci, inovaci, podnikavost a produktivitu. Jediná kvalifikace pro manažery je loajalita vůči Putinovi.

A potom je tu třetí okruh moci, tvořený nejloajálnějšími Putinovými pomocníky. Mezi ně patří Gennadij Tymčenko, Arkadij Rotenberg, Jurij Kovalčuk a Nikolaj Šamalov. Jejich chování je většinou kleptokratické, ačkoli Putin zajistil, že jejich hraniční aktivity jsou technicky legální. Pomocníci nakupují aktiva státních firem pod cenou a dostávají státní zakázky bez soutěže.

Systém, který Putin vytvořil, je vlastně podobný carskému systému, který v zemi fungoval před velkými reformami z roku 1860. Putin je vcelku adekvátně nazýván novým carem, protože jeho moc je vlastně neomezená. Putin nikdy nepodporoval posílení a stavbu institucí, jeho přístup je deinstitucionalizační, zaměřený na koncentraci zákonodárné, soudní a výkonné moci v jeho vlastních rukou.

Avšak absence jasných vlastnických práv – včetně Putinových blízkých – vede k tomu, že i jeho blízcí posílají raději peníze do zahraničí a daňových rájů.

Západní vlády byly v tomto ohledu dosud spíše bezzubé, ale to se změní, protože nový americký zákon, schválený Kongresem a 2. srpna podepsaný prezidentem Trumpem, hovoří o „vyšetřování seniorních politických figur a oligarchů v Ruské federaci, včetně jejich aktiv a včetně jejich dětí, manželek, rodičů a dalších příbuzných“.

Dodatek Monitoru JM: Zlatá slova, jen bychom měli doplnit, co jsme napsali nedávno, že ruská makroekonomická politika je přísná, v zásadě v intencích doporučovaných MMF, a politika centrální banky i správy státního rozpočtu (navzdory sankcím a nízké ceně ropy) je v zásadě velmi profesionální a konzervativní. Tím se Putinův autoritářský režim liší od autoritářských režimů třeba v Latinské Americe a proto je v určitém ohledu stabilnější.

...

Milé čtenáře a příznivce Monitoru JM a pochopitelně i serveru Lidovky.cz a Lidových novin upozorňuji na knižní vydání výběru z mých nejzajímavějších článků uplynulých sedmi let. Kniha se jmenuje Na tříkolce mezi tanky podle životopisného rozhovoru novinářky Anastázie Harris s autorem, který publikaci uvádí.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

  • 14Diskuse


Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky


Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku
Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají Češi, je pád do dluhové pasti. A může za to hlavně nedostatečná finanční gramotnost, na kterou se ve školách trochu zapomíná. Trénujte ji se svými dětmi už od předškolního věku a ušetříte jim tak v budoucím životě spoustu potíží. Kdy a jak můžete děti finančně vzdělávat?

Najdete na Lidovky.cz