Podle serveru je jisté, že všechnu uzávěrky se nakonec ukážou být flexibilnější než ty v rámci prezentovaného dramatu. Dohoda může být podepsána i na začátku prosince. Jediná tvrdá lhůta je konec roku, kdy musí všechno začít platit. Ratifikovat se dá rychle, všichni to mohou stihnout během prosince.
Co víme? Evropští političtí lídři se dohodou nezačnou zabývat dřív než v říjnu, jak mají v plánu. Německá kancléřka Angela Merkelová je známá tím, že nerada dělá ústupky příliš brzy.
Existuje představa, že EU je dobrý vyjednavač a že nakonec vždycky všechno nějak dopadne. V roce 2015 zabalili Řekové svou vzpouru, v roce 2019 zastavila EU obchodní válku s USA. A šetřivá čtyřka v rámci dramatického schvalování podpůrného balíčku pro EU letos v červnu a červenci hrozila vetem – a nakonec to taky vzdala.
Pokud ale má někdo představu, že to nakonec podobně zabalí Boris Johnson a také vyvěsí bílou vlajku, je na omylu. Nejsme v loňském roce. Johnson má za sebou velkou parlamentní většinu. Leckdo je nespokojen s tím, jak Johnson „řídil“ vládu ve vztahu k pandemii, tedy ode zdi ke zdi. Pro Johnsona je klíčové, aby si Británie mohla zachovat flexibilitu ve věci státní pomoci ekonomice. Johnson si může dovolit brexit bez dohody, ale nemůže si dovolit regulaci státní pomoci ekonomice na stejných principech jako EU.
Velké vládní investice do ekonomiky jsou základem ekonomického programu jeho vlády a vyrůstá mu v tomto ohledu konkurent, docela charismatický opoziční lídr s kredibilní agendou. Británie už není v EU, na rozdíl od rebelů typu bývalého řeckého premiéra Tsiprase nebo nizozemského premiéra Marka Rutteho, kteří při jednáních reprezentovali země, jež jsou stále členy klubu.
Proč Británie potřebuje flexibilní pravidla státní pomoci a menší ochranu osobních dat podle – řekněme – amerických zvyklostí? Johnsonova vláda si klade za cíl podporovat a vybudovat nový high-tech průmysl založený mimochodem na větší svobodě ohledně zpracování dat. Na tomhle se může rozpadnout dohoda, určitě ne kvůli rybolovu nebo autům na spalovací motory.
Paradoxní je, že Británie zatím utrácí na podporu průmyslu méně peněz než Německo nebo Francie. Obě tyto země přitom mají s Británií velký obchodní přebytek. Obchodní vyjednavači EU možná příliš extrapolují ekonomické trendy z minulosti. Případná antidumpingová řízení se dají řešit případ od případu, u nějaké speciální arbitráže, která může být součástí obchodní dohody. Zabíjet kvůli tomu celou dohodu je nesmysl.
