Ze stejné kategorie je nápad, že se Británie bude s EU „soudit“ o prodloužení lhůty vyplývající z článku 50 Lisabonské smlouvy za 29. březen, což je nápad, který je možné v britských kuloárech zaslechnout. Článek 50 Lisabonské smlouvy se v Británii zjevně skoro nikdo nenamáhal číst.
Celá strategie za vymýšlením nejrůznějších usnesení v britské dolní sněmovně spočívá v tom, že EU udělá automaticky to, co po ní britský parlament žádá. Francouzský prezident Emmanuel Macron tyto představy zchladil ve středu jasným vyjádřením, že aby se brexit mohl odkládat za 29. březen, bude muset Británie předložit jasný pozitivní plán. Prakticky totéž prohlásil španělský předseda vlády Pedro Sánchez.
Podle serveru Eurointelligence.com je nejlepší strategie pro Evropskou radu ta, která stanoví jasné podmínky a limity prodloužení lhůty pro brexit, tak aby mohly na straně Británie vzniknout rozumné expektace. Možnost prodloužení článku 50 za 29. březen je v tuto chvíli jedním z důvodů, proč britský parlament váhá s hlasováním a odkládá řešení.
V tuto chvíli se ale zvyšuje pravděpodobnost, že britský parlament nakonec brexitovou smlouvu schválí. Vláda Mayové v tomto ohledu nabírá na sebevědomí, někteří tvrdí euroskeptici vzdávají nebo změkčují své požadavky. Co může pomoci Mayové, je skutečnost, že někteří labourističtí členové parlamentu nesouhlasí s druhým referendem, jež se nedávno stalo oficiální politikou Labouristické strany. Možná místo toho podpoří Mayové brexitovou dohodu.
V posledních týdnech se v médiích stal módním názor, že by vlastně brexit skrze oddálení článku 50 mohl být odložen na neurčito. K tomu poskytl zajímavý komentář bruselský think tank European Policy Council. Kdyby se tak stalo, musela by EU27 akceptovat ztrátu jakékoli páky či možnosti si při jednání něco vynutit, tvrdí brexitéři by získali argument, že žádný pád z útesu ve skutečnosti nikdy nehrozil, a v Británii by před volbami do Evropského parlamentu odstartovala velice toxická kampaň, která by způsobila další politickou fragmentaci společnosti. Rozhořela by se debata o finančních příspěvcích Británie do EU. Když je tak malá šance tohle všechno zvrátit, má cenu se o to snažit?
Prodloužení lhůty z článku 50 – bude-li třeba – by mělo být jen krátké. Takové, aby se pro případ tvrdého brexitu stačilo zajistit, že nebude ve skutečnosti tak tvrdý.
…
Wirtschaftswoche reportuje o tom, že německá kancléřka Angela Merkelová zvažuje uzavření dohody s Čínou o vzájemném zákazu špionáže, která tak umožní firmě Huawei, tedy čínskému poskytovateli hardwaru pro budování mobilních sítí, aby se v Německu zúčastnila výstavby sítí 5G. Lars Roller, ekonomický poradce Merkelové, se měl v minulých týdnech účastnit v Číně jednání o těchto věcech. Huawei se prý bude muset zavázat, že nebude poskytovat spotřebitelská data čínské vládě. Merkelová je údajně na tyto věci osobně citlivá nejméně od roku 2013, kdy se ukázalo, že americká NSA, která se věnuje sběru dat, špehovala její mobilní telefon.
Na firmu Huawei má, jak známo, spadeno americká vláda – a je zajímavé vědět, že v době, kdy nad Německem visí Damoklův meč Trumpových cel na auta a obchodní války s USA, jde Německo takto tvrdě (na rozdíl třeba od Británie) proti svému americkému spojenci.
Když se vrátíme na začátek článku: v Británii možná nevědí, jak funguje EU, ale vědí, proč se v důležité věci nestavějí proti největšímu spojenci v NATO. Jsou v Německu vážně tak naivní, že nechápou rozdíl mezi tím, když vás monitoruje spojenec – a když vás poslouchá čínský komunista?
