Občas se něco objeví: mediální ekonomický analytik Lukáš Kovanda je přesvědčený, že se euro rozpadne, případně se strana TOP 09 na sjezdu jasně přihlásí ke vstupu do eurozóny.
Vývoj v eurozóně kolísá vždy mezi jakýmsi ukolébáním a panikou. V období ukolébání klesají rizikové prémie a zadlužené státy se financují skoro stejně snadno jako státy fiskálně zodpovědné. V období paniky se nůžky financování jednotlivých států začnou dramaticky rozevírat. Paniku zažívala eurozóna v letech 2009–2013, nyní zažívá období ukolébání či sebeuspokojení. Nové vedení ECB bude určitě podporovat měnovou unii a před rozpadem ji bude vždy bránit.
Wolfgang Münchau ale ve svém komentáři pro Financial Times upozorňuje, že největší riziko pro eurozónu pramení z politiky: Z toho, že se populisté dostanou k moci ve Francii či v Itálii – nebo v obou zemích najednou.
Matteo Salvini, vůdce tamější pravicové Ligy (nejpopulárnější strany), nedávno prohlásil, že členství Itálie v eurozóně je „absolutně nezvratné“. Podobně přestala tlačit na odchod z eurozóny vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová. Pokud už ani populisté a lídři krajní pravice nežádají odchod z eurozóny, dalo by se říci, že je vyhráno.
To by ale byla podle Münchaua chyba. Salviniho nelze tak jednoduše brát za slovo. Nevíme nic o tom, co si doopravdy myslí. Ani nevíme nic o tom, co si bude myslet, až se dostane zpátky k moci. Navíc Salviniho poradci dál prosazují koncept tzv. minidluhopisů, které by mohly fungovat jako paralelní měna a umožnit uvolnění italské fiskální politiky, která by se tak dostala do ostrého konfliktu s Bruselem.
Le Penová zatím není favoritkou prezidentských voleb v roce 2022, ale tím, že se vzdala hesla o odchodu z eurozóny, může víc lovit hlasy v pravém a uměřeném středu, který je velmi rozdrobený a oslabený. Průzkumy napovídají, že kdyby měli voliči na výběr mezi ní a Macronem, měla by 45 procent podpory, což není nepřekonatelný rozdíl.
Euro se navíc nijak výrazně nereformovalo. Bankovní sektor je v lepším stavu než v roce 2008, ECB ale varuje, že část korporátního sektoru může mít velké problémy v případě recese. Německo má problémy ve strojírenství, ale i v chemickém a automobilovém průmyslu.
Pokud by se dostali k moci populisté, byla by budoucnost eura v jejich rukou. Kdyby bylo třeba použít záchranný val, respektive evropský stabilizační mechanismus ESM, pak v něm má každý stát právo veta.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
