EU i národní vlády mají instrument, jak omezit šíření nemoci, ale rozhodly se ho zatím nepoužít. Samozřejmě přijde moment, kdy už hraniční kontroly nebudou nic platné, ale na příkladu čínského postupu je vidět, je že uzamčení oblastí je efektivní, když se šíření vymyká kontrole.
Italský premiér Conte prohlásil prohlásil po setkání s francouzským prezidentem Macronem, že když se zavřou hranice, hned tak se neotevřou. Na tom sice může leccos být, ale náklady nečinnosti mohou být větší než náklady na hraniční kontroly, uzavírání oblastí apod. Tedy náklady nejen ve smyslu finančním i ekonomickém, ale i ve smyslu lidských obětí.
Nyní jsme v situaci rychlého nárůstu šíření viru. V pátek ráno hlásila Itálie 650 případů a samotné Německo 21 případů. Ještě včera odpoledne bylo v celé EU pouze 477 případů. Evropské centrum pro kontrolu nemocí ve Stockholmu odhaduje, že další země EU zažijí explozivní šíření podobně jako to zažila Itálie.
Server konstatuje, že Británie, která samozřejmě šíření viru jako nikdo zcela nezastaví, bude postupovat – jsa nyní už venku z EU – mnohem přísněji. Hranice národních států uvnitř schengenského prostoru jsou ideálním místem pro zpřísněné kontroly, protože příslušná infrastruktura tam většinou ještě je.
Závěr Monitoru JM.
Těžko říci. Pokud mají vlády ve Francii a Itálii pocit, že by zavřením hranic odevzdaly moc v příštích volbách krajní pravici, ani se jim nedivím, že se jim do toho nechce. Takový politický vývoj si taky nepřeji. Na druhou stranu – pokud se situace podcení – budou i ekonomické dopady ještě horší, tedy i větší šance na vítězství nacionalistické pravice.
Zároveň server nezmiňuje to, co říká srozumitelně například náměstek českého ministra zdravotnictví Roman Prymula. Že jde totiž – volně parafrázuji – o normální respirační onemocnění, jehož následky nejsou určitě fatálnější než následky chřipky.
…
Propad akcií na světových finančních trzích za jediný týden je kvůli koronaviru už více než deset procent, což je srovnatelné s velkou hospodářskou krizí a nestalo se to nikdy od 2. světové války. Vcelku ale není důvod akcie prodávat. Pokud bude krize s koronavirem trvat třeba dva měsíce, vyplatí se akcie držet, protože nejpozději za pár měsíců začnou logicky a přirozeně zase stoupat. Pokud byl ale převažující růst akcií založen na tom, že si lidé a firmy na akcie půjčovali, mohou začít chtít věřitelé svoje peníze zpět (margin calls), může to iniciovat další výprodeje a další propad akcií. A ten zase může být už tak velký, že to silně ovlivní i tzv. reálnou ekonomiku.
Nelze vyloučit, že se nejistota vrátí i na evropský dluhopisový trh, který se před pár týdny dostal na stejnou úroveň jako před krizí v roce 2009, s tím, že rizikové prémie řeckých či italských dluhopisů byly stejné jako před krizí. V posledních dnech se začíná trend obracet. Podle agentury Reuters výnosy z italských dluhopisů rostou a výnosy z bezpečných německých dluhopisů pochopitelně klesají.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
