V anglosaských médiích je už více než dvacet let zřejmá tendence Francii odepisovat a vysmívat se jakési její dýchavičnosti či zaostalosti, ve skutečnosti Francouzi umí předpovídat volby lépe než Britové a Američané. K tomu musíte mít na vysoké úrovni matematiku, statistiku, politologii a sociologii. A voliče, kteří nelžou v průzkumech.
Sečteno. Macronovi v cestě do Elysejského paláce stojí Le Penová |
Hned první zásadní překvapení tedy je, že volby neskončily překvapením (ve srovnání s nedávným brexitem či podzimní americkou prezidentskou volbou).
2. Macronovo vítězství v druhém kole je pravděpodobné. Jediným velikým rizikem je, že si mnozí voliči právě řeknou, že to je už vyhrané a zůstanou ve druhém kole doma. Drama mobilizuje, úkolem Macronova týmu a příznivců je udržovat potřebné dramatické napětí až do 7.května. Tedy nikdy a nikde neříkat, že to je vyhrané. Druhým rizikem jsou voliči extrémně levicového Mélenchona, kterého v USA přirovnávají k Berniemu Sandersovi. Jenže zatímco v Americe panuje tvrdý kapitalismus, který by Sanders posunul doleva, ve Francii do značné míry socialismus už mají. Nicméně: podpoří Mélenchonovi voliči v druhém kole Macrona nebo Le Penovou? To je otázka.
3. Oba postupující představují protest proti tradičním politickým stranám a elitám. Na druhou stranu – buďme s tímto hodnocením opatrní. Národní fronta je stará 45 let, není to už dávno establishment?
Macron je zase již nějakou dobu preferovaným kandidátem technokratické a byznysové elity, která ucítila, že tradiční politické strany se rozpadají. Jako každý důležitý francouzský politik má školu ENA. Byl poradcem prezidenta Hollanda a sloužil jako ministr hospodářství.
Je ale pravdou, že má podnikatelské a bankovní „credentials“. Zažil na vlastní kůži, co je to chodit do práce.
4. Zaběhlý francouzský politický systém zažívá šok: poprvé v historii nemají hlavní strany na levici a na pravici svého kandidáta ve druhém kole voleb. Macron své hnutí En Marche! teprve formuje, většinu v červnových parlamentních volbách asi nezíská, bude muset složitě budovat koalice, bude muset spolupracovat s levicí či pravicí a čelit ostré kritice. Pro Francii něco nového.
Přijďte na debatuČtenáře Monitoru JM zvu na veřejnou debatu k francouzským volbám, která se koná dnes, tedy v pondělí v 17.00 v Evropském domě v Jugmannově ulici 24. |
5. S Evropskou unií, které leckdo po brexitu věštil brzký konec, to nyní vypadá mnohem lépe. Máme po rakouských prezidentských a nizozemských volbách, německé volby na podzim také podle všeho dopadnou úplně normálně.
6. Le Penová má v programu věci, které naprostá většina Francouzů nepodporuje. Tři čtvrtiny Francouzů nechtějí odejít z eurozóny a už vůbec ne z EU, o NATO ani nemluvě.
7. Zajímavé je, že extremistka Le Penová chce omezit příliv migrantů na deset tisíc ročně. Většina normálních českých politiků nechce ani jednoho migranta, tedy z Blízkého východu (v pohledu na migranty z Ukrajiny se čeští politici různí).
8. Macron chce ekonomickou vládu pro eurozónu, společný dluhopis pro eurozónu, společný investiční program. Je příznivcem vícerychlostní Evropy. V době, kdy Donald Trump věštil rozpad EU a NATO označil za „přežité“, požadoval Macron rychlé vytvoření společné evropské obranné kapacity. Pohled Trumpa na NATO se ale mezitím značně znormalizoval či dokonce otočil.
Německá politická elita ovšem v zásadních věcech (eurozóna) další integraci EU nepodporuje, nechce změnu základních evropských smluv. Německo pouze připouští vznik Evropského měnového fondu.
9. Leckomu se v poslední době mohlo jevit, že trhy reagují na některé politické zprávy iracionálně či nelogicky. Tak tentokrát zatím trhy reagují logicky. Euro posiluje, burzy stoupají a trhy očekávají rychlejší konec nákupu státních dluhopisů (kvantativní uvolnění) centrální bankou (ECB).
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
