Vzhledem k vývoji v Německu Macron v projevu ubral v oblasti integrace eurozóny, zato ho zahltil chrlením desítek nápadů od bezpečnosti po inovace, od jiného způsobu voleb do parlamentu po karbonovou daň.
Dnes se podíváme na německou reakci. Ministr zahraničí Sigmar Gabriel projev nadšeně přivítal, to je ale ministr, který odchází. FDP chválí spíše ze zdvořilosti, nebude podporovat nic, kde by mělo Německo někomu něco platit větší měrou. Spokojeni jsou němečtí Zelení, Macron podpořil jejich milovanou karbonovou daň.
Deník FAZ má Macrona jako zprávu č. 2 na titulní straně. Doprovází to skeptický komentář Holgera Steltznera, podle kterého nemohou liberálové z FDP přistoupit na kompromis, jinak by strana opakovala své chyby z let 2009–2013. FDP podle něj musí žádat ministerstvo financí, protože to je jediná pozice ve vládě, kde je postavení blízké statusu kancléřky. Ekonomický deník Handelsblatt má Macrona na straně 10.
Německou odpověď vůči Francii zásadně ovlivní, kdo bude na postu ministra financí. Šéf strany Christian Lindner chce být předsedou parlamentního klubu FDP v Bundestagu a realizovat svůj vliv hlavně skrze koaliční výbor a koaliční jednání. Ministerstvo financí má ale zdroje, informace a předkládá často už hotová fakta koaličnímu výboru.
Jsou tu už náznaky, že současný německý ministr financí Wolfgang Schäuble za CDU ve funkci nezůstane, straničtí kolegové by ho prý rádi viděli ve funkci předsedy Bundestagu, což je ceremoniální pozice, ale má vliv na alokaci diskusního času, a bude tedy „zacházet“ s nováčky z AfD. Pozice ale musí být obsazena už brzy, dříve než se dotvoří koaliční vláda.
Kdo by mohl být ministrem financí za FDP? Mluví se třeba o Werneru Hoyerovi, prezidentu Evropské investiční banky, a Carlu Thielovi, jednom z ředitelů Bundesbanky. To jsou sice zkušení finančníci a politici z FDP, ale je otázka, zda budou sdílet Lindnerův euroskeptický postoj. Lindner nemůže potřebovat ministra financí, který ho nebude poslouchat a pojede si po své linii.
Server Eurointelligence poznamenává, že se poněkud zapomíná na důležité Nizozemsko, které až dosud bylo spojencem Německa. Kdyby se ale Německo vydalo Macronovým směrem, Nizozemsko se ocitne v izolaci. O to spíše, že v ní už svým způsobem je kvůli brexitu, neboť ztratilo spojence, který také zdůrazňoval, že se má EU více zaměřit na obchod než na politickou integraci. Nizozemsko ani nechce participovat na vojenské kooperaci s výjimkou společných nákupů, ani nechce rozpočet pro eurozónu a ministra financí.
