Pocit sdílené identity dokáže

Pocit sdílené identity dokáže vytvořit cokoliv, co pokládá jednotlivec za dostatečně důležité. Může se jednat o rasu (v jejím úzkém chápání jako barvy pokožky), o náboženství (kdy nezávisí na rase ani jazyku "bratří a sester"), jazyk (kdy nezávisí na rase ani náboženství "členů národního kmene")... nebo třeba o majetek (kdy závisí na socioekonomickém statusu - ať už u těch na samé špičce nebo u samého dna).Dnes zřejmě společnou identitu v Evropě vytváří - i když nedokonale - jen státní příslušnost, resp. jazyk. Rasa v úzkém smyslu je nedefinovatelná a rasové vymezování všeobecně odmítáno jako nepřijatelné. Náboženství je více méně s ohledem na značnou sekularizaci evropské společnosti (kde Česko je ovšem extrémem) irelevantní. Protože neexistuje žádný významný důvod vést hranici mezi EU a zbytkem světa, tak dnes neprobíhá dělení na MY a ONI po této hranici. Což nemusí být trvalý stav. Zajímavá je ovšem otázka, proč je národní hrdost (či při větší vypjatosti nacionalismus) považován za nelegitimní, pokud se týká národa či národního státu, a současně je zde snaha ji budovat, co se týče příslušnosti k EU.