Ty tehdy sice odkryly nesmírné metaforické bohatství tohoto málo probádaného slangu, ale dnes, v roce 2014, si lingvistika žádá nový materiál od mluvčích čerstvých, dosud nevytěžených, abychom posoudili, kam se zatím hovorová gaunerština posunula.
Nicméně samozřejmě každý nový materiál, který se objeví v korpusu, je nesmírně cenný a je potřeba ho podrobit bedlivému rozboru. A ten, bohužel, nás vede k závěru, že současná gaunerština stagnuje. Druhdy tak vynalézavé sémantické veletoče a imaginativní tropy zmizely, metafory jsou nepřesné a nenápadité. Od gejzíru kreativity, který nás dodnes ohromuje v nálezech z roku 2005 („Ivánku, kamaráde“) přes ucházející období Kolibříka s Mazánkem musíme nyní zaznamenané věty přímo přesívat, abychom objevili alespoň mírně nazlátlý valounek originálního vyjádření.
Tak například „Moučník“ (označení nejvyššího státního zástupce ČR pana Pavla Zemana) v sobě nejen nemá zbla lehkosti, jakou měla pojmenování Sumec či Jimbič, ale ani stopu původního nápadu: je to jen otrocky přeložené anglické „piece of cake“, jímž se označuje člověk, který je pro někoho snadno k zvládnutí. Užívané metafory jsou náhle kostrbaté jako například označení náměstka Karabce.
Ten se údajně chystal nashromáždit kompromitující materiály, aby se z něj v určité chvíli stala „černá vdova, to znamená, že by si vzal na sebe výbušniny a vybouchnul by to celý státní zastupitelství do vzduchu“. Nelogičnost podobného příměru bije do očí. Za černé vdovy se označují sebevražedné atentátnice, které rozhodně po vykonaném činu nepůjdou za odměnu „soudit na vrchní soud“, jako měl pan Karabec.
Jsem si jist, že ve starých dobrých dobách by žádný gauner nevyrazil na odposlouchávanou schůzku s jiným, aniž by měl připravené jiskřivé přezdívky pro ty, jež hodlá zdrbat. A jméno Karabec přináší takovou spoustu možností! Od hrubozrnnějšího „Karabáč“ přes dejme tomu „ptáčka Karabáčka“ (kdyby pak opravdu zazpíval) až po spojení „zvířátka pana Karabce“, jímž by bylo možné označovat Karabcovy podřízené – až člověk kroutí hlavou, že alespoň některé 4A3 1968 se svým spoluřečníkem nevyužili.
Co však můžeme z tohoto zjevného úpadku gaunerštiny vyvozovat? Pořádná sociolingvistická analýza ještě není dostupná, takže se můžeme jen dohadovat, zda se v gaunerské kultuře jedná jen o postklasické období, jakousi dobu útlumu, po níž bude následovat období nového rozkvětu, a nebo zda jde o konečnou fázi, v níž se gauneři asimilují s většinovým obyvatelstvem a jejich slang se rozpustí v běžné mluvě.
A nebo je to prostě tak, že řečník 4A3 1968 už nepatří k aktivní části gaunerské populace, že nasloucháme žvanivému vyprávění starců, kteří už dávno nejsou u válu, a že se ohnisko gaunerského pokroku prostě přesunulo někam jinam. Tam, kde ještě nejsou odposlechy.