Čtvrtek 7. července 2022, svátek má Bohuslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Názory

DVOŘÁK: Céčkový film, který žijeme. Rusko stále touží podmanit si své někdejší satelity

Protest před ruskou ambasádou. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Praha - Když jsem v sobotu večer vyslechl bleskovou tiskovou konferenci pánů Andreje Babiše a Jana Hamáčka, v první chvíli jsem si uvědomil, že zakouším stejný pocit, jaký se dostavil brzy ráno 21. srpna 1968 – to mi můj otec, tehdy československý diplomat na dovolené v Praze, sdělil, že na naši zemi útočí pět států Varšavské smlouvy.
  5:00

PETRÁČEK: Jak aféra Vrbětice ovlivní Dukovany? Rusko se odkopalo víc, než zřejmě chtělo

Také v tomto případě jsem informaci o rejdech ruských agentů kolem českých muničních skladů nejdřív vnímal jako neuvěřitelnou a těžko představitelnou. 

Jakmile se ale česká média navíc rozpovídala o příslušnících ruské vojenské rozvědky GRU s krycími jmény Petrov a Boširov, kteří smutně prosluli travičským útokem na bývalého důstojníka GRU Sergeje Skripala (ten byl svého času získán pro zpravodajskou spolupráci se Západem) a jeho dceru Julii v anglickém Salisbury, byl už dojem céčkového filmu dokonalý. Jenže jak se zdá, právě v takovém světě žijeme.

Příliš mnoho Rusů

Reakce Moskvy na velmi rázný krok české vlády byla předvídatelná: mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová označila kroky českých nejvyšších míst za „kejkle, o nichž přece každý musí tušit, jak a čím skončí“, kdežto Vladimir Džabarov, místopředseda zahraničního výboru Rady federace, tedy horní komory ruského parlamentu, v souvislosti s tvrzeními české vlády mluví o „nesmyslech“. Nu a temné varování paní Zacharovové dostatečně razantně osvětlil tentokrát anonymní zdroj z ruské diplomacie, který v rozhovoru pro agenturu Interfax lapidárně poznamenal: „Česká republika se zřejmě rozhodla uzavřít své velvyslanectví v Moskvě!“

Než se podíváme na možné důvody tohoto neuvěřitelného ruského angažmá v naší zemi, zůstaňme chvíli u diplomatického provozu mezi Českou republikou a Ruskou federací. Celý tento případ mimo jiné znovu upozorňuje na jasnou předimenzovanost ruského zastupitelského úřadu v Praze, neodpovídající potřebám běžných česko-ruských styků. 

Muniční areál ve Vrběticích, ilustrační foto.
Policie pátrá po dvou mužích s ruskými pasy, kteří se v říjnu 2014 pohybovali v...

To se dá vysvětlit jediným možným způsobem: ČR je pro ruské tajné služby cennou centrálou přímo v srdci starého kontinentu, a v duchu ruského velmocenského uvažování by tedy bylo doslova hříchem možností s tím spojených nevyužít. Což se podle českých tajných služeb taky už dávno děje. Proto je nejvyšší čas s tím něco udělat a nastavit pravidla takříkajíc vyváženější – pokud je to vůbec možné bez vypovězení diplomatických styků. A něco takového si, doufám, ani na jedné, ani na druhé straně alespoň prozatím nikdo neumí představit. I přesto, že při podobném vývoji to představitelné klidně je.

Cesta do Moskvy měla zastřít chystané vyhoštění Rusů z ambasády, tvrdí Hamáček. Šlo o koordinovanou akci

Vraťme se ale k věcné podstatě celé kauzy – co tímto dobrodružstvím (samozřejmě pokud se dosavadní důvodné podezření podaří potvrdit) Rusko prostřednictvím svých agentů sledovalo. Jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení, že ze skladů, které armáda už v roce 2006 přepustila do soukromých rukou, se munice, případně i zbraně měly prodávat na ukrajinská a syrská bojiště – přirozeně nikoliv té straně, již podporovalo a dál podporuje Rusko. V takovém případě by ovšem události z roku 2014 ve Vrběticích byly aktem státního terorismu, který je přitom v době míru mezi nikoli spojeneckými, ale dejme tomu alespoň partnerskými státy skutečně neslýchaný.

S něčím takovým si ale Putinovo Rusko zřetelně neláme hlavu a bez ohledu na to, že se propadá stále hlouběji do mezinárodní izolace, z níž výjimku tvoří takové režimy jako Lukašenkův v Bělorusku či Madurův ve Venezuele, vrší další a další nepřátelské akty proti svému blízkému i vzdálenějšímu okolí. Zářným, ale spíše velmi znepokojivým příkladem tohoto typu budiž současné harašení ruskými zbraněmi na ukrajinské hranici, o němž zatím nevíme, v co se může zvrhnout.

Vladimir říká: „Já to nebyl!“

Rusko se zkrátka dál pohybuje v bludném kruhu svých šovinistických velmocenských představ, v jejichž intencích by si rádo alespoň zčásti podmanilo teritoria, která mu ještě nedávno buď přímo patřila, anebo na nich včetně našeho území mělo takový vliv, který se v podstatě rovnal přičlenění takovýchto státních celků k ruské či sovětské říši. Dokud si dnešní Rusko nezvykne, že takhle už to prostě není, budou podobné problémy pokračovat i do budoucna.

Ruské agenty ve Vrběticích pomohly odhalit záběry z kamer, výbušné zařízení explodovalo dřív, ukázalo vyšetřování

Trochu tragikomické je, že svůj podíl na jakékoli kauze podobného typu Rusko stereotypně, ba až poněkud tupohlavě popírá. Jako vždycky tuto ruskou zvyklost ve svém nejnovějším románu Doktor Garin glosuje světoznámý ruský prozaik Vladimir Sorokin. Důležitými protagonisty této knihy je „osm statečných“, majících podobu jakýchsi beznohých kožených žoků, které kdysi vládly celému světu. Jejich podoby, vlastnosti a vlastně hlavně jména přesně dokládají, na koho spisovatel míří – Angela, Donald, Silvio, Šinzó, Justin a tak dále. Mezi těmito kdysi mocnými žoky přirozeně figuruje i Vladimir, který má na každou poznámku či otázku vždy stejnou neodmyslitelnou odpověď: „Já to nebyl!“

A přesně tak se v situacích, jako je ta naše dnešní, chová i Vladimirovo Rusko.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Můj syn je blázen, říká Redlova matka. Kam až sahají majetky vlivné rodiny

Premium Kdo jsou Redlovi? MF DNES přináší reportáž z místa, odkud pochází klíčová postava korupční kauzy hnutí STAN Michal Redl...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...