Navrhl použít Syřany jako bojovníky v Libyi, kde chce intervenovat na straně vlády v Tripolisu. Hodlá ji zachránit před postupujícími silami maršála Chalífy Haftara. Podle Erdogana je třeba vládě pomoci a zajistit tureckou bezpečnost. Zároveň, a to Erdogan zdůraznil, je důvodem intervence to, že Libye kdysi byla součástí turecké říše a bojoval tam zakladatel moderního Turecka Kemal Atatürk. Což zní nacionalistům lépe, než že jde o vliv, ropu a plyn.
HUDEMA: Eurochytristika. Proti USA se EU paktuje se lháři a vrahy |
Použití Syřanů má vyřešit dva problémy. Zaprvé, vojenská intervence v Libyi poškodí vztahy Turecka s Ruskem, které podporuje Haftara. Něco takového si Erdogan nepřeje. Když použije syrské žoldnéře a jen hrstku tureckých vojáků, může předstírat, že se nic neděje. Zadruhé, přes všechny tradice je dnes Libye pro Turky vzdálená cizí země. Krvavé ztráty turecké armády v Libyi by Erdoganově popularitě příliš nepomohly a znepřátelil by si i generály. Po mrtvých syrských uprchlících ale v Turecku ani pes neštěkne.
Jde o podobnou taktiku, jakou použil v Sýrii Erdoganův nepřítel Írán. Teherán podpořil syrský režim dodávkou afghánských žoldnéřů, původně uprchlíků žijících v Íránu. Stačilo jim slíbit trochu peněz a to, že jejich rodiny nepošlou zpátky do Afghánistánu. Erdogan to teď chce napodobit. Jedinou vadou na kráse jeho plánu je to, že podle vojenských expertů bude porážka Haftara vyžadovat masivní nasazení moderních zbraní. Včetně bojových letadel a obrněnců. A ty asi nebudou řídit syrští uprchlíci.
