Ankara je s protikurdskou ofenzívou v Sýrii spokojena, do bojů se chystá zasáhnout syrská opozice |
Syrští Kurdové, tedy příslušníci ozbrojených milic kurdské Sjednocené demokratické strany, která ovládá větší část syrského Kurdistánu, byli skutečně důležitými spojenci Západu v boji proti islamistům. Bojovali spolu s americkými a dalšími vojáky proti teroristické organizaci Islámský stát. Byl to ale sňatek z rozumu, ne z lásky.
Ideologie Sjednocené demokratické strany je směsí marxismu, socialismu, anarchismu a radikální ekologie. Samozřejmě s přimíchaným kurdským nacionalismem. Snem mnoha příslušníků této strany je provedení revoluce nejprve na severu Sýrie a potom na celém světě. Tedy nic, co by bylo dlouhodobě slučitelné se společností uznávající zastupitelskou demokracii, centralizovaný stát chránící práva menšin a tržní hospodářství. Jinak řečeno se Západem.
Ale ani Západ, ani syrští Kurdové neměli příliš na výběr v tom, s kým bojovat proti Islámskému státu, který ohrožoval oba dva. Se syrským diktátorem Asadem to bylo těžké, s Íránem to nešlo, irácká armáda se rozpadala. Vzniklo podivné spojenectví. Kurdové to ale vzali tak, že je USA budou za odměnu chránit i proti jejich tradičnímu nepříteli, Turecku. A Washington je v tom utvrzoval, když zastavil minimálně dvě připravované turecké invaze. Pak přišel obrat. Americký prezident Donald Trump dal od Kurdů ruce pryč a Turecko zaútočilo.
Kurdové to chápou jako zradu – a zrada to je. Co udělají dál, uvidíme. Kromě toho, že se brání invazi Ankary, se mohou dál radikalizovat a skutečně se snažit rozšířit revoluci mimo Kurdistán. Násilně. A zároveň tím „trestat“ zrádce. V USA a možná i v Evropě, pokud se Evropa od Spojených států dostatečně nedistancuje. Zrada, byť podivných spojenců, se prostě nevyplácí.
