V Národním investičním plánu si vláda zkatalogizovala potřebné investice. Což je záslužné, ale pro rozvoj země je to jen nutná, nikoliv dostačující podmínka. Pomoci cestě do budoucnosti má s tím propojený dokument teze Hospodářské strategie České republiky 2020–2030.
Cíl je přitom nemalý: do roku 2030 posunout Česko mezi dvacet nejkonkurenceschopnějších ekonomik světa podle žebříčku Světového ekonomického fóra. Nahradit desítky bezzubých plánů, které má Česko skoro na vše od automobilového průmyslu po duševní zdraví a které čtou jen oboroví fajnšmekři nebo masochisté. Nahradit je něčím hmatatelným, určit, do jakých oborů investovat a kde měnit zákony.
Jenže konkrétní věci opět chybějí. Nový papír sice popisuje osm priorit, jsou mezi nimi například průmysl, doprava, energetika, vzdělávání či zdraví, ale utápějí se v obecnostech, jako že je „třeba vytvořit podmínky pro kvalitní práci učitelů“. Jde jen o teze, které až po schválení ministry nahradí na jaře příštího roku skutečná hospodářská strategie.
Zkrátka ke skutečnému ekonomickému plánu pro Česko vede ještě dlouhá cesta. A je otázka, co z něj dokáže splnit současný kabinet, když se přiblíží další volby. Utěšovat se ale můžeme tím, že se zemi daří dobře i bez vládní strategie. A že první Československá republika nebyla zdaleka tak skvělá, jak si myslíme, a že velkolepé plány jsou často cestou do pekel. Jen je dobré připomenout, že třeba s trochu lepším plánováním stavby dálnic a železnic či s menší buzerací podnikatelů by se nám mohlo už dávno dařit ještě lépe.
