Skvělé, trpělivost části obyvatel s vlekoucími se omezeními už ostatně pomalu končí, pokud už neskončila, a všichni si vydechnou. Navíc tu máme přece tak zvaný pandemický zákon, který už v únoru schválili poslanci a který vládě umožní bojovat proti epidemii, aniž by bylo neustále potřeba prodlužovat nouzový stav. Má to ale dva háčky.
VLACH: Jak se nám žije v lockdownu? Vláda se nemůže divit, že společnost vře |
Za prvé není jisté, zda neuvolňujeme protiepidemická opatření příliš, respektive zda by nebylo lepší nejprve poslat některé děti do škol a pak teprve uvažovat o otevírání obchodů. Nehledě na to, že uvolňujeme opatření v okamžiku, kdy v dlouhodobém průměru máme víc nakažených na sto tisíc obyvatel než Francie či Itálie, kde nedávno zavedli plošné uzávěry. Pravda, v přepočtu na obyvatele máme vyšší počet nemocničních lůžek pro covidové pacienty než uvedené země, ale naše lůžka, i přes klesající zaplněnost, stále zrovna nezejí prázdnotou. Za druhé není zatím jasné, jak bude pandemický zákon fungovat a podle čeho přesně se bude další rozvolňování či místní zpřísňování řídit.
Dosavadní historie uvolňování protiepidemických opatření u nás je spíše varující. Vždy se na něm shodla vláda i opozice, jelo se hurá způsobem, na rady odborníků nikdo nedbal a pak se všichni tvářili překvapeně. Včerejší oznámení Petra Smejkala, šéfa Mezioborové skupiny pro epidemické situace, že s jeho skupinou nikdo otevření obchodů nekonzultoval, naznačuje, že to teď nemusí být jiné. V tom případě je tu ovšem slušné riziko, že to dopadne podobně jako v minulosti, a my si na léto pořídíme ještě jednu poslední vlnu epidemie.
