Většina jejich varování je totiž lichá anebo nepravdivá. Jde jen o to, že místo současných nezdaněných peněz na stravenky by od příštího roku mohly tyto peníze jít lidem také přímo do výplat. Což ale neznamená, že si za ně lidé nebudou kupovat jídlo. Nebo že k obědu místo guláše přejdou na housku s vlašákem. Znamená to jen to, že si budou moci koupit, co budou chtít, a nikdo jim nebude určovat kde.
‚Zaměstnavatelé budou zneužívat peníze.‘ Odboráři odmítají zavedení stravenkového paušálu |
Odbory také varují před tím, že firmy sníží lidem plat a místo toho jim dají stejnou sumu z nezdaněných peněz ze „stravovacího paušálu“. Je to trochu absurdní představa. Jak říkají ekonomové, mzdy jsou „nepružné směrem dolů“, je tedy dost těžké je snížit. A i pokud by u lidí bez stravenek došlo k nahrazení části mzdy odpovídající částkou z nezdaněného „stravného“, je to jedno. Výplata by byla stále stejná a peníze nemají visačku. A že rozpočet přijde o peníze?
Pokud to znamená přilepšení pro některé zaměstnance, odbory by měly tleskat. A jestli postavení zaměstnanců zůstane stejné, není propad státních příjmů tak úplně jejich starost.
Proč ale odbory stravenky urputně hájí? Vynechme spekulace o jejich snaze řídit hospodářskou politiku či o sponzoringu stravenkovými firmami. Odbory se spíš snaží zalíbit lidem, kteří vidí raději konkrétní stravenky na stole než pár stovek na účtu. Protože nic jiného neznají.
Navíc mají někteří šéfové odborů dojem, že prostý lid je třeba vychovávat, aby byl zdravý a dobře živený. Dát mu stravenky na jídlo, protože s hotovostí by zvlčel. Smutná pravda ovšem je, že současný systém není zrovna zadarmo. Vydělávají na něm jen stravenkové firmy, kterých se odboráři fakticky zastávají.
