Za socialismu se to řešilo jednoduše. Do roku 1988 bývalé Československo vyhořelé palivo z jaderných elektráren odváželo do Sovětského svazu. Pak se odváželo do dočasného skladu na Slovensko. Následovalo rozdělení Československa, a tak se začalo s hledáním místa pro úložiště v Česku.
Česko by mělo upustit od využívání jaderné energetiky, míní rakouská strana Zelených |
Jaderné elektrárny Česko stále potřebuje a vyhořelé palivo z nich je třeba bezpečně uskladnit. Musíme postavit podzemní úložiště, kde by odpad přečkal téměř sto tisíc let. Nebo do doby, než lidstvo vymyslí, jak se ho zbavit a za výrazně menších energetických nákladů, než byla energie z něj získaná.
Jenže ouha, ne všude jsou pro sklad radioaktivního odpadu vhodné geologické podmínky a skoro nikde ho navíc nechtějí. Kdo by chtěl doma „radioaktivní smetiště“? Argumenty, že to bude bezpečné a vzniknou nová pracovní místa, nepomáhaly. Odkládalo se a vyjednávalo se čtvrt století.
Přitom se stačilo podívat třeba do Finska, kde jsou se stavbou skladu radioaktivního odpadu nejdál. I když tamní obce mají právo veta, nakonec se hlubinné úložiště staví a dotyčná obec souhlasila. Ovšem za pěkný balík do obecního rozpočtu. U nás ale zatím ministerstvo průmyslu poslalo obcím, kde se uvažuje o úložišti, jen desítky milionů korun. Chtělo by se ale říci, uplaťte je pořádně. Stejně jako ve Finsku. Je to totiž pro dobro nás všech.
