Společenská nebezpečnost hazardu je všeobecně známá, proto se návrhu příliš zatleskat nedá. Nejvíce se mají totiž zvedat daně u loterií, které jsou považovány za nejméně společensky škodlivé (sázení Sportky jednou týdně ještě moc lidí na mizinu nepřivedlo). Oproti tomu u kurzových sázek, na nichž se dá vypracovat solidní závislost a prodělat kalhoty, se zdanění zvýší o dost méně. A u hracích automatů, těch černých děr, v nichž stále mizí výplaty mnoha rodin v Česku, se dokonce nemají daně zvedat vůbec.
Dost velký rozdíl ve srovnání s tři roky starou daňovou úpravou hazardu, jež tvrdě dopadla především na provozovatele hracích automatů. Počet heren od té doby klesl o 60 procent. Žádný takový bohulibý výsledek se od současného návrhu čekat nedá. Ačkoli ministerstvo tvrdí, že navrhované změny ve zdanění jsou primárně motivovány škodlivostí jednotlivých typů hazardních her, ve skutečnosti mu jde spíš o vyšší výběr daní.
Na provozovatelích herních automatů už si toho moc vzít nemůže, ale loterie, to je ovšem něco jiného. Samozřejmě to souvisí s tím, že zatímco výdaje státního rozpočtu rostou dvoucifernými tempy, na příjmové straně to naopak drhne. Jenže z dlouhodobějšího hlediska je preferování daňových výnosů z hazardních her před snahou o potírání závislostí krátkozraké. Závislost na tvrdém hazardu je nakonec zátěží i pro státní pokladnu. Zadruhé, předpokládané zvýšení daňových výnosů (o 0,6 miliardy v příštím a 0,9 miliardy korun v přespříštím roce) nakonec může být o dost menší. Část hazardního průmyslu může totiž kvůli vysokým daním odejít do šedé zóny. Českému Jardovi to nakonec nepomůže – a státní kasu to taky zrovna nevytrhne.
