Dali vládě i přesné požadavky: ukončit nouzový stav k 30. dubnu 2020; obnovit výuku na všech školách v průběhu měsíce května 2020; odstranit překážky pro chod ekonomiky… Prostě a jasně: je třeba úplně otočit kormidlo.
Na dopis části lékařů Karlovy univerzity reagují odpůrci. Stát veřejné školy nezřídil k politické činnosti, volají |
Kdo by pochyboval? Samé známé osobnosti jako Cyril Höschl, Pavel Kolář, Jan Pirk, Tomáš Zima… Kromě zvučných jmen se stačí podívat na impozantní řadu titulů (jména jsme vyměnili za anonymní iniciály, aby ty hodnosti lépe vynikly): doc. MUDr. A. B., Ph.D.; prof. MUDr. C. D., DrSc., MBA.; prof. MUDr. E. F., DrSc.; MUDr. G. H., CSc.; prof. PaedDr. I. J., Ph.D.; prof. MUDr. K. L. PhD.; prof. MUDr. M. N., CSc., MBA.; prof. MUDr. O. P., DrSc.; MUDr. Q. R.; prof. MUDr. S. T., CSc.; prof. MUDr. U. V., DrSc., MBA. To je těžká jízda, před kterou se každému rozklepou kolena.
Nejzajímavější na výzvě však byla jedna z vět v úvodu: „Vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků.“ I laiky přitom zarazilo, že se v celém rozsáhlém prohlášení žádná data, čísla ani odkazy na studie neobjevily. Lékaři nám to prostě oznámili. A tady jsme u kořene problému.
Navíc členy silné jedenáctky byl kardiochirurg, psychiatr, praktický lékař či fyzioterapeut, jejichž odborná kompetence v této věci je jaksi sporná. I proto se proti jedenácti ozvalo osm jiných expertů, v čele s profesorem imunologie a bývalým ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd Václavem Hořejším.
Co si teď počít? Osmička nebere jedenáctce její názory, jen vzkazuje: „Laik naslouchající skupině respektovaných lékařů ověnčených odbornými a akademickými tituly... musí nutně nabýt dojmu, že tito lidé jsou odborníky a mají v ruce vědecká fakta, ze kterých vychází jejich stanovisko. Není tomu tak – ve skutečnosti jsou odborníky v často velmi vzdálených oborech...“
Může se laik pouštět do sporu vědců? Velmi snadno, samozřejmě. Spor vůbec není vědecký, jen logický či metodologický. Jedenáctka se zaštiťuje autoritou, kterou v této konkrétní oblasti prostě nedisponuje. Neopírá se o žádná data ani modely, jen o svou zkušenost a společenskou autoritu. I proto má oponující osmička ve větách, „To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor. Mají na něj nepochybně právo, jako kdokoli z nás. Považujeme však za matoucí, pokud k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity“, úplnou pravdu.
Spor je jednoznačný – a v tomto smyslu je vposledku úplně jedno, zda se jedenáctka zásadně mýlila v požadavku na vytváření kolektivní imunity, nebo měla prorockou pravdu. V tuto chvíli je to jen občanský názor zkušených lékařů různých oborů. Nic míň, nic víc.
Mimochodem, vsadím výplatu na to, že Zima, Pirk a spol. jsou ohledně „stádní“ imunity úplně mimo, ale to je úplně jiná otázka.
