23. února 2019 18:20 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KAMBERSKÝ: Mirek Topolánek si léčí traumata. Na úkor českých zájmů

(ilustrační snímek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy (ilustrační snímek) | foto: Ladislav Křivan, MAFRA

PRAHA “Já jsem věděl, že mi do hnizda nachčije,” nechal se slyšet mimo záznam Mirek Topolánek pár dní poté, co přišel o premiérské křeslo. Byla to tehdy veliká ostuda: vláda České republiky padla uprostřed předsednictví Evropské unie. Předsednictví, kterému mnozí nepřáli a v kterém se nepříliš diplomacií proslulé zemi (a nepříliš diplomacií proslulému premiérovi) překvapivě dařilo. Tím, kdo celou success story rozboural a z Topolánka udělal bývalého premiéra, byl prezident Václav Klaus. Václav Klaus, jehož právě “Topol” v čele ODS vystřídal.

Ta historka je velmi poučná. Ukazuje, jak jsou čeští politici v touze trochu škodit jeden druhému schopni mnohem více poškodit zájmy celé republiky. A smutné je, že se do této řady přihlásil i sám Mirek Topolánek svým nočním tweetem, v němž, jeho vlastními slovy, “chčije” na Andreje Babiše. Kostrbatou angličtinou poradil americkému velvyslanci v Praze, že si Američané do Bílého domu zvou „křiváka“ Andreje Babiše. A že za tím jsou prý určitě zájmy energetického giganta Westinghouse.

21.února 2019 v 21:55, příspěvek archivován: 22.února 2019 v 15:39

@USAmbPrague @AndrejBabis @strakovka Westinghouse's interest must be very strong when the US administration accept invitation of bolshevik, agent of communist Intelligence Service and crook in the White House. Or is it different?

Pro Američany jeden kyselý tweet expolitika, jehož pravá ruka Marek Dalík sedí ve vězení za pokus o podvod, nemá samozřejmě žádnou váhu. Ovšem fakt, že bývalý český premiér není schopen vůči cizímu státu „držet basu“ s tím stávajícím – i když ho osobně nenávidí –, je smutnou ukázkou zdejší malosti. Pozvání Donalda Trumpa českému premiérovi mezitím ocenili na domácí politické scéně snad úplně všichni, i ti, jimž leží Babiš v žaludku mnohem více Topolánkovi: šéfem ODS Petrem Fialou počínaje a Miroslavem Kalouskem konče. Jen bývalý premiér se svou osobní zahořklost nesnažil ukočírovat. Místo toho si řeší svá vlastní traumata na úkor republiky.

Jinak řečeno: Donald Trump má své důvody, proč zve premiéra nepříliš velké evropské země na návštěvu, zájem firmy Westinghouse rozhodně není jediný. Jak přesně říká bývalý diplomat Tomáš Pojar, jehož z nepřátelství s Topolánkem opravdu nikdo podezírat nemůže: “Nedávno byl v Bílém domě rakouský kancléř a nevšiml jsem si, že by Rakousko stavělo nějaké jaderné elektrárny.” A členství v KSČ či kontakty s agenty StB před třiceti lety je to poslední, co amerického prezidenta dnes na českém premiérovi zajímá.

Je to zvláštní paradox. V mezinárodní politice se kroky premiéra Andreje Babiše dosud zásadně nelišily od kroků Topolánkovy vlády: silná vazba na USA, rezervovaný, leč pevný vztah k EU, veliká opatrnost ve vztahu k Rusku a Číně a zároveň velice úzké přátelství s Izraelem. V mezinárodních otázkách by si věcně vzato měl Topolánek s Babišem rozumět. Ale touha poškodit svého následovníka za jakoukoli cenu je u Mirka Topolánka zjevně nezvladatelná - stejně jako byla kdysi u Václava Klause vůči “falešnému a prázdnému Topolovi”.

Vzájemná nenávist českých politiků je prostě mocná čarodějka. Mocnější než zdravý rozum či něco tak “zbytečného” jako české zájmy.

Petr Kamberský

Autor

Petr Kamberskýpetr.kambersky@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz