Ta historka je velmi poučná. Ukazuje, jak jsou čeští politici v touze trochu škodit jeden druhému schopni mnohem více poškodit zájmy celé republiky. A smutné je, že se do této řady přihlásil i sám Mirek Topolánek svým nočním tweetem, v němž, jeho vlastními slovy, “chčije” na Andreje Babiše. Kostrbatou angličtinou poradil americkému velvyslanci v Praze, že si Američané do Bílého domu zvou „křiváka“ Andreje Babiše. A že za tím jsou prý určitě zájmy energetického giganta Westinghouse.
Pro Američany jeden kyselý tweet expolitika, jehož pravá ruka Marek Dalík sedí ve vězení za pokus o podvod, nemá samozřejmě žádnou váhu. Ovšem fakt, že bývalý český premiér není schopen vůči cizímu státu „držet basu“ s tím stávajícím – i když ho osobně nenávidí –, je smutnou ukázkou zdejší malosti. Pozvání Donalda Trumpa českému premiérovi mezitím ocenili na domácí politické scéně snad úplně všichni, i ti, jimž leží Babiš v žaludku mnohem více Topolánkovi: šéfem ODS Petrem Fialou počínaje a Miroslavem Kalouskem konče. Jen bývalý premiér se svou osobní zahořklost nesnažil ukočírovat. Místo toho si řeší svá vlastní traumata na úkor republiky.
VAČKOV: Anatomie pozvání. Schůzka Babiš–Trump jako lekce z reálpolitiky |
Jinak řečeno: Donald Trump má své důvody, proč zve premiéra nepříliš velké evropské země na návštěvu, zájem firmy Westinghouse rozhodně není jediný. Jak přesně říká bývalý diplomat Tomáš Pojar, jehož z nepřátelství s Topolánkem opravdu nikdo podezírat nemůže: “Nedávno byl v Bílém domě rakouský kancléř a nevšiml jsem si, že by Rakousko stavělo nějaké jaderné elektrárny.” A členství v KSČ či kontakty s agenty StB před třiceti lety je to poslední, co amerického prezidenta dnes na českém premiérovi zajímá.
Je to zvláštní paradox. V mezinárodní politice se kroky premiéra Andreje Babiše dosud zásadně nelišily od kroků Topolánkovy vlády: silná vazba na USA, rezervovaný, leč pevný vztah k EU, veliká opatrnost ve vztahu k Rusku a Číně a zároveň velice úzké přátelství s Izraelem. V mezinárodních otázkách by si věcně vzato měl Topolánek s Babišem rozumět. Ale touha poškodit svého následovníka za jakoukoli cenu je u Mirka Topolánka zjevně nezvladatelná - stejně jako byla kdysi u Václava Klause vůči “falešnému a prázdnému Topolovi”.
Vzájemná nenávist českých politiků je prostě mocná čarodějka. Mocnější než zdravý rozum či něco tak “zbytečného” jako české zájmy.