Že tím fakticky posvětil i dnešní odhalení nadživotní bronzové sochy Karla Heinricha Marxe, věnované čínskou komunistickou diktaturou a vytvořené režimním prominentem a ředitelem tamního národního muzea, je už jen zcela neuvěřitelné.
Odpovídat na otázku, co je špatného na Marxovi, snad nemá na stránkách Lidových novin žádný smysl. Už před 94 lety se s vadnou komunistickou ideologií vypořádal Karel Čapek ve svém slavném eseji. Nemá ani smysl rozebírat, že Marx byl nejen spoluautorem Kapitálu (který obsahuje řadu už v době vydání vadných závěrů), ale i přímo pamfletů, jež inspirovaly masové vrahy a diktátory.
Juncker sklidil za své výroky o Marxovi spoustu kritiky.
Na rozdíl od jiných filozofů tak osobně položil základy ideologie, která zničila životy několika generacím ve 12 z 28 zemí dnešní EU, a je za ně odpovědný, i když pan Juncker tvrdí opak. Slavit Marxovy narozeniny tak není uctění filozofie, jako by to bylo třeba u projevu na počest Hegela. Pokud se povrchní znalostí marxismu ohánějí mladí intelektuálové na Západě, můžeme doufat, že jen chtějí pobláznit hlavu děvčatům. Konzervativní křesťanský politik v čele společné Evropy by se ale neměl nechat pobláznit.
V době, kdy se zcela správně ohlížíme na cítění menšin a utlačovaných skupin, se tak šéf unijní exekutivy zachoval přinejmenším necitlivě ke čtvrtině obyvatel osmadvacítky, které má osobně reprezentovat a kteří trpěli komunistickým útlakem, jenž pro ně Marx symbolizuje. Navíc je ještě v živé paměti Junckerův výrok označující Fidela Castra za hrdinu. Evropská unie a její hodnoty jsou přímou protiváhou komunistické totality, klíčový reprezentant Bruselu se k nim ale v očích mnoha bohužel otočil zády.
