Ministerstvo zdravotnictví totiž stanovilo, že po dokončení stavby bude ŘSD povinno provádět speciální, velmi striktně stanovené měření hluku. V případě překročení stanovených limitů mělo za povinnost navrhnout a zrealizovat adekvátní protihluková opatření. Náhradou za přirozené turistické cesty v trase dálnice měla státní firma vybudovat deset kilometrů nových stezek. Přestože město Klimkovice k plnění těchto podmínek ŘSD opakovaně vyzývá, neustále iniciuje další a další jednání, měření se nedělají, protihluková opatření se nevybudovala a stezky se nedostavěly.
Jak je to možné? V dávné historii někdo umožnil, že se podmínky písemně stanovené ministerstvem zdravotnictvím nestaly součástí stavebního povolení. A ŘSD, místo aby šlo jako státní organizace příkladem a splnilo, co mu příslušné instituce uložily, klidně roky kličkuje a zjednodušeně řečeno dělá na Klimkovice dlouhý nos. Vždyť hygienici přece hluk z dálnice dle zákona měří a limity jsou sice na hraně, ale plní se - a to stačí, žádná další nadstandardní měření nejsou zapotřebí. Nějaké stezky jsou vybudované a zbytek už je promlčený. Tak „co by jako město ještě chtělo“. Zoufalí občané městských částí, které nejvíce trpí hlukem z dálnice, se za této patové situace dokonce obrátili na ombudsmana. Ale ani jeho rozhodnutí, že splnění podmínek pro stavbu dálnice musí vymáhat ten, kdo je stanovil, tedy ministerstvo zdravotnictví, nepřineslo žádný výsledek. Vymahatelnost práva, když proti sobě stojí nevelké čtyřtisícové město Klimkovice a silná, arogantní státní organizace ŘSD, je nulová.
V Klimkovicích to zdaleka není jediný případ, kdy se právo překrucuje ve prospěch mocných. Už několik let bojuje naše lázeňské město proti rozhodnutí zastavět logistickou zónou bonitní zemědělskou půdu mezi ostravskou částí Poruba a Klimkovicemi. Územní plán města Ostravy, který mění charakter plochy a umožňuje tak na ní postavit průmyslové haly, se podařilo schválit těsně před tím, než začal platit zákon, který by to zapovídal. Jeho cílem totiž je zabránit vzájemnému prorůstání měst. A tak se v rozporu s legislativou klidně může začít stavět i více než pět let poté, co tento zákon vstoupil v platnost. Další zákonnou normu, takzvanou lázeňskou vyhlášku, která má chránit přírodní ráz krajiny v okolí lázní proti obdobným necitlivým zásahům, žádná z rozhodovacích institucí prostě nevzala v potaz. Jako kdyby neexistovala. Nikdo mě nepřesvědčí, že EIA zpracovaná v tomto případě, nebyla zcela účelová. Protože tvrzení, že se na životním prostředí nijak neprojeví, když místo úrodných polí budou mezi Porubou a Klimkovicemi stát další průmyslové haly, do nichž budou denně přijíždět desítky kamionů, prostě nemohu brát vážně.
Takže já bych si pro rok 2019 moc přál, kdyby vznikl nějaký zákon, který by nutil i ty silné, mocné a bohaté, aby dodržovali zákon.
Zdeněk Husťák, starosta Klimkovic (ČSSD)
